Polský spisovatel Stanisław Lem zemřel před sedmi lety. Byl to jeden z největších vizionářů dvacátého století a měl jedinou smůlu, že se totiž nenarodil v Americe. Jinak by zářil vedle Dicka a Bradburyho a myslím si, že by je přezářil.

Neznám žádného autora, který by tak hluboce chápal smysl techniky a jejího vývoje a zároveň dokázal zvažovat její vliv na člověka. A to vše bez anticivilizačního moralizování, k němuž intelektuálové tíhnou. V roce 1961 vydal román Návrat z hvězd. Je to příběh kosmonauta, který se vlivem relativistických rozdílů dostal za deset let svého letu do budoucnosti za 127 let. Ocitá se tedy někdy ve dvaadvacátém století. A zde pozor – dvaadvacáté století je realita pro mnoho našich současníků. Děti, které se v naší době rodí, mají velkou šanci, že se dvaadvacátého století dožijí. Lem na přelomu padesátých a šedesátých let předvídal, že v dvaadvacátém století zde bude společnost, která odstraní konflikt a agresivitu. V tu dobu lidé budou podrobeni takzvané betrizaci, medicinální proceduře, která z nich agresivitu vymýtí. A ovšem i zvědavost, touhu po poznání, samozřejmě smysl pro riziko a podnikavost.

Toto geniální Lem předvídal v době, kdy agresivity bylo kolem něho plno. A s agresivitou i podnikavost – vždyť v té době se rodil projekt kosmické cesty na Měsíc, ale také sílil požár vietnamské války, koncentrační tábory na Sibiři a v Číně byly továrnami na smrt, zkrátka – nic nenasvědčovalo tomu, že by se svět měl ubírat směrem v knize naznačeným.

Jak by se Lem radoval, kdyby v tom roce 1961 mohl nahlédnout do budoucnosti, do dnešní přítomnosti: tisíc hráčů amerického fotbalu zažalovalo vedení ligy za to, že je nechrání proti otřesům mozku. Jejich příkladu následovali hokejoví hráči. Přesně toto Lem před půlstoletím popisoval. Soutěživost vede k riziku, včetně rizika poranění. To nesmí být! Je třeba každého jedince ochránit proti jakémukoli možnému riziku, a pokud se to bude dělat důsledně, bude nutné změnit jedince, aby se rizikovému chování vyhýbal.

Takže: box je sport, ve kterém je rána do hlavy a tudíž otřes mozku součást jeho podstaty. Už před lety vynutil tenhle betrizační trend nošení ochranných přileb, zatím jen v amatérském ringu. Nebylo by ale logičtější box rovnou zakázat? Mohl bych se rovnou vsadit s některým z těch mimin pořvávajících v kočáru, že se v dvaadvacátém století dožije zákazu boxu, přesněji – podstatně dřív než v dvaadvacátém století, odhaduju to na dvacet, nejdéle třicet let. Bohužel už nebudu schopen výhru inkasovat.

Ten trend je jasný a jako směrníku se ho chytl náš nadřízený orgán, Evropská unie. Ta opustila vizi velkých kontinentálních projektů, nehodlá budovat celoevropskou síť dálnic a rychlostních železnic a průplavů, ona bude šířit dobro tím, že zakáže všechno zlé. Ale není to jenom bruselská specialita, vždyť ten groteskní nesmysl kolem žalujících hokejistů je v Severní Americe. Máte strach před otřesy? Přestaňte sami hrát hokej. Oni vám ho dřív nebo později stejně zakážou.