Vás už to může nudit, ale já se nebavím: při odpolední procházce se na Noru vrhli čtyři psi a roztrhli jí kůži na slabině na levém boku. Takže znovu veterina, Anna si odvezla domů Garinu, aby Noře nepomáhala léčit ránu a máme o zábavu postaráno. A to jsem chtěl dneska psát, jak to bylo v Japonsku super, všechno tam funguje, lidi jsou milí a je tam levněji než kdekoli jsem byl v západní Evropě a v něčem levnější než u nás. Tak snad zítra, až mi trochu odlehne.

Dvě pampelišky

Tak se stalo, že máme doma dva pejsky s kornoutem na hlavě. Gari se už sice uzdravila, takže si svoje zahojené rány nelíže, jenže by lízala ránu Noře. Takže obě nešťastnice podřimují s plastovými kornouty na ušatých hlavách. Je to patálie, kterou nám byl čert dlužen.

Jako po drátku

Ráno jsme se dohodli na dvou procházkách: nejprve vyrazím s Garinou a v odstupu deseti minut půjde Ljuba s Norou. Ta je čerstvě poraněná a musí se šetřit, takže půjdou pomalu a jenom na malou procházku.

Vyšel jsem tedy z domu, Garinka zaběhla za roh, zavolal jsem ji a šli jsme rovně, dál po Zadní ulici až na konec vsi a pak do lesa alejí mezi poli. V lese jsme zahnuli na pěšinu, která vede k pomníčku nebožky Irisky. No a ušli jsme sotva padesát metrů a dusy dus, za námi Nora.
Pak se zjevila Ljuba. Nora chytla stopu hned za vrátky. Neváhala, zahla za roh, pak se vrátila, běžela ulicí Zadní až na konec vsi a pak alejkou, však víte, jak to dopadlo.
Takže kdyby vám někdo říkal, že psi dovedou někoho vyčuchat, tak vězte, že to nejsou kecy.

Tak trochu fobie

V těchto dnech je to jiná Nora, než jsem byl zvyklý. Jdeme ve třech na procházku, Gari, Nora a já, vejdeme do toho našeho parko-lesa s cestičkami a Nora se ode mne nehne dál než na dvacet metrů. Popoběhne, pak si asi vzpomene, jak ji čtyři psi ve čtvrtek napadli, a vrátí se. Pořád dokola. Dostali jsme na veterině uklidňovací prášky, Ljuba jí včera jeden dala a chovala se normálně. Takže to zkusím dnes ráno a podám zprávu. Je to s pejskama někdy patálie.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena