Gari má svoji misku a Nora taky. Krmicí rituál se vyvinul tak, že nejdřív sypeme pro Gari, pak misku odnášíme na záchod – aby měla Gari klid a nechodila od žrádla pryč, zkrátka, aby byla v chambre separée. Pak dostává do misky Nora, v kuchyni. Smysl toho všeho byla izolace – Gari žere jinde než Nora a naopak.

Jenže tu jsou ještě jiné momenty, výchovné.

Nasypeme Noře. Gari zatím pořádá svoji misku v chambre separée. Nora se ale nevrhne na svoje granule, jen tu a tam nějakou uloupne a chroupe. Ona čeká, až Gari dožere, až ji vypustíme – a pak se teprve sama pustí do žrádla. Chce, aby Gari zpovzdálí hladově koukala a kvílela. Dokonce, když se stane, že Gari od její snídaně odejde, Nora krmení přeruší, jde za Gari, šťouchne do ní: pojď se podívat, jak pěkně žeru a nedám ti ani granuli! Ano, je to výchova granulí. Jenom nevím, k čemu ta výchova vede.

První den jara

Čtvrtek byl první den jara astronomického, pátek bude první den jara obecného, jak ho vnímáme my neastronomové, případně oni pejskové. Navštívilo nás i sluníčko, aby se přišlo podívat, jak s tím jarem budeme hospodařit. Gari s Norou oslavily příchod jara hrou na velikou. Gari se drží na špici kopečku, Nora je o kousek níž, jenže je větší, takže temenem dosahuje více méně stejné výšky, tady je stejně veliká. Jak dlouho ještě?

Gari roste vůčihledně. Zdá se mi, že je to pár dní, kdy přišla o mléčné zuby, pak z ní byla kolozubka a teď už má tlamku plně osazenou a dovede se plnou silou přetahovat o krokodýla. Naše simpsonovské televizní kanape zalehne plnou délkou. Je ve vývinu, a říkáme jí tedy Vývojka. Není to o nic větší prohřešek, než že jí říkáme Garibaldi. Hlavně že roste a bude brzy opravdu veliká.

Zrádný méďa

Sedíme u snídaně, načež Gari zmizí. Nora zůstává na svém dedikovaném křesílku a tváří se myslitelsky. Ale kde je Gari?

Napadne mě, že jsme možná nechal otevřené dveře do ložnice. Tak to ona Gari určitě využila situace a vyběhla do patra a vpadla do ložnice a válí se v posteli. Vstanu tedy, abych zjednal pořádek.

Vcházím do ložnice. No a vida, Gari leží ve svém pelíšku a způsobně na mě hledí.

No co, jsem ve svém pelíšku, je ráno, přece si můžu chvilku ještě poležet, to přece není nic proti ničemu.

Není, Gari. Jistě není to nic proti ničemu, poležet si ve svém pelíšku. Ale ten méďa, kterého jsi cestou popadla a nechala ležet uprostřed postele, ten méďa tě prozradil"

Obrácená karta

Kdepak jsou ty časy , kdy si Pepina říkala – aha, Gari je nejmladší, tak do ní! A dávala jí zabrat a kutálela ji po zemi a honila ji a trápila zleva zprava. Tehdy zasahovala Nora a dělala Garince ochranku. Ve psím světě, zvláště pak ve štěněčím se však situace velmi rychle mění. Gari je dnes větší než Pepka a rychlejší než Pepka a silnější než Pepka, takže Pepka může jen rozmýšlet o psí modifikaci staré moudrosti o tom, že je třeba býti slušný k těm, koho potkáváte cestou po schodech nahoru, protože je můžete potkat, až půjdete dolů.

Nicméně realita je přece jen mírnější, než by to vypadalo na první pohled. Gari je zastánce i jiného úsloví, ať jsem bita, jen když se peru! Ono ji bavilo, když ji Pepinka kutálela po zemi, a dnes ji baví kutálet Pepinku po zemi. Podstatné je kutálení, bez ohledu na to, kdo je aktivní a kdo pasivní aktér.

Odplata

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena