Tak je to nazváno naplno – Gari tu kost ukradla Roníkovi, když jsme byli předminulý čtvrtek společně na psí procházce v lese. Ronny má na zahradě svého domu nezjistitelný počet fragmentů hovězí kosti a Gari má neobyčejný talent na objevování podobných artefaktů. Zmocnila se kosti, propašovala ji do auta (jezdíme za Ronnym autem) a odtud k nám na pozemek.

K tomu došlo, jak řečeno, ve čtvrtek předvánočního týdne. Od toho dne se Gari neúnavně snaží kost propašovat dovnitř našeho domu a už se jí to i několikrát podařilo. Buď já nebo Ljuba jí vždycky kost zabavíme a vyhodíme ven na zahradu. Gari má nekonečnou trpělivost. Počká, když je člověk zády, a šup, už vklouzává dovnitř. Je třeba být ve střehu, jako Nick Carter ve filmu o Adéle, tuhle ho zase dávali v televizi.

Nemajitele psa napadne: proč, medle, pane Ondřeji nebo paní Ljubo, kost neseberete a nehodíte do popelnice a bude pokoj?

Majitel psa ale ví. Oni to neudělají právě proto, že by byl pokoj. Mírné snesitelné zlobení, to je jeden z významných motivů, proč si pejska k sobě přiblížit.

Po stopách Dášenky

Dášenek, těch roztomilých pejsků, je nepočítaně – v lesích kolem Čapkovy Strže nedaleko Staré Hutě, ta je nedaleko Dobříše a ta je nedaleko Prahy. Vypravili jsme se tam v pěti, Ljuba a já s Dominikou a Gari s Norou, lidská část výpravy na kolech (ta jsme převezli autem, pochopitelně), no a pejskové běhali, jak dovedli, a že to dovedou jak se patří.

Ta Dášenka slouží jako značka naučných stezek, i těch je kolem Strže habaděj, najdete ji na stromech a taky na moc pěkných informačních tabulích. Byl to tedy výlet nad jiné hezký... snad i proto, že předpověď slibovala bídné počasí a navzdory ní se vykulilo sluníčko a bylo ukázkově.

Slunné počasí pro slunný výlet do slunné krajiny. Počkejte si na špatnou předpověď a vyražte tam taky.

Tudy běhala Dášenka

Konečně pořádné Star Wars

Zhlédl jsem s vnučkou Dominikou Hvězdné války. Přiznám se k nechuti k trojici před-hvězdných válek, kde se do úmoru vysvětlovalo, kdo je kdo a kdo je čí fotr a jak se stalo, že se ten či onen přidal nepřidal k Temné síle. Tady je to klasické vyprávění a našinec si připadal, že se ocitl o třicet let nazpátek. Vše při starém, Impérium se vzpamatovalo pod názvem První řád, ano, impéria se vzpamatovávají, jak víme ze života, dál je tu Temná síla a Světlá síla a bojují spolu a ti hodní na plátně a my v křesle multiplexu jsme na straně Dobré síly.

Novým hrdinou filmu je Daisy Ridley, velmi sympatická mladá dáma, dynamičtější, než bývala Carrie Fisher blahé paměti. Ta v podobě generálky Leily je ve filmu také, ovšem i Harrison Ford, hodně, hodně zestárlý, jak jinak, čas teče i v Galaxii. Poněkud na rozpacích jsem nad Johnem Boyegou, partnerem Ridley. Ale uvidíme, jak se nám chlapec vyvine příště – na další díl je evidentně zaděláno.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena