29.3.2024 | Svátek má Taťána


BEST OF HYENA: To se Ljuba nikdy nesmí dozvědět!

23.4.2013

Byl to pro mě den jako korálek. Od rána se odehrávalo to, co se v doktorských dizertacích charakterizuje jako tóčo. Paralelně s tím měla svoje tóčo Ljuba, završené tím, že měla představení v Divadle komedie. No a aby zmírnila svoje tóčo, vzala si na představení s sebou Noru.

Vše pak proběhlo tak, že jsem Ljubu s Norou odvezl do Divadla komedie a odjel za svým tóčem. To pak vrcholilo na pankráckém úpatí Nuselského mostu, kde jsme s Dílnou fotili noční fotky. V půl desáté už toho všichni měli plné zuby a však taky volala Ljuba, že už skončila a ať pro ni přijedu.

OK. Rozloučil jsem se se svými milými Dílňáky a jel do divadla. Po cestě jsme si s Ljubou telefonovali. Odhadl jsem, že u ní budu za pět minut od chvíle telefonování. Stihl jsem to za tři. Měl jsem kliku, na každém semafóru zelená a profrčel jsem večerní Prahou jak namydlený blesk.

Zastavil jsem před divadlem. Ljuba s Norou nikde. Vylezl jsem a šel se podívat do divadelního klubu. Žena a pes nikde. Aha, je tam zahulíno a ona nechce, aby Nora dýchala dehet a karcinogenní zámotky.

Pak mi blesklo hlavou jiné vysvětlení.

Jsem v jiném divadle.
Nastojte, toto vysvětlení bylo, jak se lidově říká, správné. Byl jsem ve Švandově divadle, nikoli v Komedii...

Jo, stihl jsem to s tolerovatelným zpožděním, ale uznejte, tohle se Ljuba nikdy, skutečně nikdy nesmí dozvědět. To by bylo keců...

Jak jsme hospodařili

Odpoledne bylo hezky, co hezky, bylo krásně, sluníčko pálilo a bylo slyšet listejčky, jak se rvaly ven z pupenů a ty těsné kabáty jim praskaly na zádíčkách a my byli s Norou sami doma a vjela do nás činorodost.

Nejdříve přišlo na řadu dříví. Pokud to jde, z každé procházky přinesu aspoň jeden klábršt, tedy suchou větev, haluz nebo kmínek, na otop v krbu. Kupujeme od pana dřevníka otopové dřevo, ale tyhle klábršty mnohem líp hoří. Takže jsem popadl sekyrku a Nora byla nadšená a strkala čumák ke špalku a sekyrka hvízdala vzduchem a polínka lítala na všechny strany a Nora je chytala a nosila pryč.

Něco useknout nešlo, takže jsem si vzal ku pomoci elektrickou řetězovku. To bylo teprve nadšení! Nora pobíhala, radovala se, jak to pěkně sviští, a musel jsem dávat pozor, aby nečuchala k řetězu moc zblízka. Nakonec vše hotovo, dřevo v dřevníku, sekyrka a motorovka v polici v garáži a přišlo na řadu jezírko.

A Nora?
Ta byla pryč, utekla do obýváku, obsadila své křesílko a pozorovala další operace oknem.
K údržbě jezírka je zapotřebí hadice a ta je moc, ale opravdu moc nebezpečná.

Pestrá neděle

Je to hned jiné, když svítí sluníčko. Pestrý víkend vyvrcholil v podvečer, když jsme s Dominkou a dětmi odnaproti, Davídkem a Sárou, stavěli s Ljubou a taky se Sally a Norou domeček v lese. Nebyla to žádná novostavba na zelené louce! Domeček jsme také s Davídkem stavěli už předloni. Přečkal dvě zimy a jelikož byl vybudován z větví, mechu a suchého listí, drobátko zchátral. Tehdy Dominice pomáhal jen Davídek, teď to byla i Sára, tříletá, velmi energická mladá žena. Domeček jsme opravili, zvětšili, takže pojme tři děti a půl psa.

No a před tím to bylo doslova pestré. Děti za asistence pejsků malovaly křídami po dlaždicích na sousedovic terase. Obrázky se velmi líbily Sally, takže si na ně lehla. Chodila pak pomalovaná křídami a vůbec to nevadilo, naopak – modře nabarvený pes k takovému pestrobarevnému dnu patří.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena