Začali a dokončili
Včera jsem tu psal o drásání čili frézování silnice u nás ve Zvoli a vida, silnice je hotova! Je to tempo nečeské - naopak jsem čekal, že se tu budeme kodrcat po vyfrézované silnici ještě měsíc.
Ovšem člověk je nátura nevděčná. Místo abych byl rád, že máme ve vesnici hlaďounký asfalt (jako je na západ od našich hranic prakticky všude), říkám si, proč, sakra, to taky u nás není všude? Když to jde tak snadno. Kolem rybníka (nyní vypuštěného) se mi u nás ve Zvoli jezdí dobře, zato když se pustím kousek dál a jedu do Vraného, nadávám jako dřív.

Stupidita billboardů
Reklamní plochy kolem silnic do velké míry obsadily politické strany. Petra Buzková slibuje bezpečnost v ulicích. Jak chce Petra Buzková zabezpečit bezpečnost v ulicích? To si tam půjde stoupnout s pendrekem? Jiný její spolukolega ve straně (jméno mi uniklo) zase slibuje, že po Praze 5 nebudou jezdit kamiony. Kudy budou tedy jezdit, milý šibale, vždyť přes Prahu 5 vede dálnice na Plzeň, Jižní spojka a strakonická výpadovka a staví se tu R1? To je jedno, šibal si takové otázky neklade. Hlavně že napsal heslo.

Ranní mrazy jsou tady!
Zatím to tedy nebyly mrazy - nicméně na autech už jinovatka byla a později, když vyšlo sluníčko, jsem viděl oknem z koupelny, jak stoupá pára ze šikmé střechy nad vchodem. Iris je pes velmi zimomřivý a mohl bych ji používat jako živý teploměr - spolehlivě vyhledá relativně nejteplejší místo. V poledne si ho našla na verandě, v koutě, kam dopadá sluníčko. Tam vypadala velmi spokojeně. Nechtěl jsem jí kazit radost varováním, že bude mnohem hůř. Přál jsem jí tu pohodu a zároveň myslel na to, jak se jí bude běhat po polích ve vysokém sněhu.
Nicméně, taky už na ni doléhají léta a ráno slézá ze schodů poněkud toporně. Nejspíš ji bolí kolena. Mně kolena přestala bolet od té doby, co chodím cvičit tai ti (možná je to náhoda, možná důsledek - nicméně, to co mě opravdu zajímá je to, že mě nebolí kolena). To ovšem je metoda na Iris nepřenosná. Ne snad, že by Iris tai ti nezajímalo. Když já nebo Ljuba začneme cvičit, Iris se okamžitě účastní taky.
Přinese tenisák a chce, abychom jí ho v rámci cvičení házeli.


To byl teda pech
Institut digitální fotografie IDIF včera zahajoval provoz nového ateliéru v Brně. Měl jsem tam první seminář - od dvanácti, takže jsem vyjel ze Zvole v devět, abych měl rezervu. Dojedu v jedenáct, rozkoukám se, poobědvám a pak v pohodě a dobrém rozmaru budu seminářovat. Tak jsem si usmyslil.
Cesta uběhla moc hezky, svítilo sluníčko, provoz byl řídký, magoři za volantem se vesele proplétali zleva zprava a zprava doleva, jak to viděli při přenosech formule 1 (magorům otrnulo a na silnici je už zase stejný masakrální bordel jako býval, vyhláška nevyhláška) a před jedenáctou jsem dojížděl k Brnu.
Obvykle sjíždím z dálnice prvním sjezdem a pak jedu Pisáreckým tunelem k výstavišti a pak do centra na seminář do Zoneru. Kolega Honza Březina mi poradil: to jedeš zbytečně dlouho po městě, jeď dál a z dálnice vypadni druhým exitem.
Jel jsem tedy dál - a po sto metrech začala zácpa. Hýml, to byla zácpa! Padesát minut jsem jel čtyři kilometry, které mě dělily od dalšího exitu a jak jsem byl vzteklej, splet jsem se a na exitu jsem zahnul na Znojmo. Takže žádnej dobrej rozmar - nasranej rozmar to byl!
Ale seminář dopadl dobře.
Zpáteční cesta bez příhod, jen jeden detail: byl jsem přece jen trochu uondaný za celý den. Zastavil jsme tedy u pumpy, abych si koupil něco k pití - a napadlo mě koupit si energetický nápoj, dokonce Redbull, co dává křídla. A ono to funguje! Opravdu mě to osvěžilo v neuvěřitelně krátké době. Mohu tedy vřele doporučit řidičům, zvláště pak těm, kteří utrpěli šok, když skočili na něčí radu a spadli do pytle zvaného zácpa a měli pak za sebou perný den.

Toho psa tady nemůžeme potřebovat
Včera jsem byl v Brně a na ranní procházku šla s Iris Ljuba. Když se vracely, na začátku Šmoulova (tak se říká naší části Zvole) se k nim připojil cizí pejsek. Trochu odrostlejší štěně retríva, pejsek přátelský, veselý a zřejmě rozhodnutý přidat se k oběma dámám a už nikdy je neopustit.
Ljuba někdy uvažuje o tom, že bychom stárnoucí Iris měli obšťastnit kamarádem. Když jsme ještě bydleli na Smíchově, Iris se kamarádila s Bartem, učila se od něho různým dovednostem, například jak se pouští hrůza na jiné psy. Měla Barta ráda a Bart ji měl rád. Strpěl dokonce, aby mu sežrala snídani. I to se stalo - stál ve dveřích kuchyně a jen se po mně bolestně ohlédl.
"Koupíme Iris pejska a ona bude šťastná," mínila Ljuba.
Nebyla by šťastná, to je po včerejšku víc než jasné. Iris hnala pejska od sebe a své paní, jak se říká, svinským krokem. On se divil, proč se ta psí dáma tak zlobí:
Vždyť já jenom chci s váma bydlet!
Právě proto. Koukej mazat!

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena