Je to něco jako přírodní zákon: jakmile se někde betonuje a motá se kolem toho pejsek, dříve či později se v ploše čerstvého betonu objeví otisky. No a vidíte, u nás se včera betonovalo a ani Gari, ani Nora se do betonu nepodepsala. Dalo to hodně práce. Betonovací pánové si svoje betony hlídali, Ljuba pejsky hlídala, já je hlídal. Byla to jakási betonovací totalita. Výsledkem jsou neporušené betonové patky pro nový přístřešek pro auto.

Výsledkem je i tak trochu smutek. Co je to za beton, když je bez ťapiček!

V pravou chvíli

Hádanka pro chytré hlavičky – kdy je nejlépe se pustit do opravy zahradního jezírka? No ovšem, v době suchého počasí, tak suchého, jaké nepamatují kroniky pět set let zpátky! Takže by si mohl někdo myslet, že jsme učinili moudré rozhodnutí. Mýlil by se. K pracím jsme přistoupili právě ten den, kdy suché počasí skončilo a nastaly deště, drobné, ustavičné, do trávníku se vsakující. Místo trávníku bahýnko a pejskové, ti mají důkladné bahenní botičky.

Cesta z procházky tedy nutně vede přes garáž a kout s hadicí, zde důkladná očista a pak čeká několik pásem, kdy je třeba otřít nohy psí i lidské od toho, co se na ně nachytalo v pásmu předchozím.

Až bude oprava skončena, hádám, že zase nastane sucho. Moudré jsou zákony Přírody.

První k jídlu, poslední k dílu

Hrom do police, i to je jedna z přezdívek naší Gari. K misce se dere hlava nehlava a když se jede na výlet, skáče do otevřených dveří auta jelením skokem. To Nora je proti ní učiněná louda a do auta ji musím přemlouvat. Pokud se misky týká, zatímco Gari svačí, Nora se ofrňuje a čeká, až Gari přijde, aby jí mohla naznačit, že tohle je její miska a Gari u ní nemá co pohledávat.

Když se ale konají domácí práce, jako právě v těchto deštivých dnech, kdy jsme začali vyměňovat kameny u zahradního jezírka, jelikož ty původní byl málo kamenovité a podařilo se nám je vyměnit za více kamenovité, kdopak pomáhá? Kdo strká tlapku pod balvany a žvýká u toho větev? Kdo je dělný a plný zájmu? Pochopitelně Nora, kdežto Gari leží doma na pelechu.

Císařův pekař

Znáte tu scénu z Císařova pekaře, kde je Werich v dvouroli a coby pekař se skrývá císaři za zády a dělá mu dvojníka. Je to situace ve starších veselohrách vídaná poměrně často, dnes už ne, protože je to natolik nevěrohodné, že by to divák nestrávil.

Je to nevěrohodné, až na to, že to naše Gari umí.

Odcházíme. Uložím pejsky na pelechy, leží tam svorně vedle sebe, Nora i Gari. Odcházím, zavřu jedny dveře, zavřu druhé dveře, domovní dveře, zamknu, projdu vrátky a zavřu je, nasedneme do auta a jedeme na návštěvu,. Za deset minut telefonuje sousedka, že Gari běhá po ulici. Ona umí dělat neviditelnou a proplíží se jako duch!

Dostane na ocásek rolničky, to ji naučí.

Ba ne, na rolničky musím zapomenout. Okousala by si je, museli bychom na veterinu, aby je z ní vytahali. Moc brzo bychom vyčerpali předplatné, které tam máme.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena