Tlapka se Garině už zahojila, nebo spíš skoro zahojila, takže si jí nelíže, nebo skoro nelíže. Ten kornout, to je umělohmotná zábrana, která se nasazuje pejskům a kočičkám a zvířeně doma pečované jako ochrana před tím, aby si jazýčkem neporanily hnojicí se a zašitou a jinak ošetřenou ránu. Chudák Bartík nosil takový kornout šest neděl poté, co měl dobrý nápad poprat se s kancem. Bartík to přežil, nepřežila to laserová tiskárna HP, kterou tím kornoutem nabral a shodil na zem. Ten kornout je skládací, rozbalitelný, a teď ho mám v garáži a setrvá tam doufám až navěky, v reálu až do dalšího maléru.

Garinka je čiperná slečna a žádnou tiskárnu neshodila. Trošku jsem doufal, že ji setkání s tou kousavou vlčandou naučí opatrnosti.

Ale kdepak. Myslí si, že je okouzlující a že z ní musí být všichni na větvi nadšením.

Ale dlouhonohá prsatá blondýna to není, opravdu ne. Má krátké svalnaté nohy a je černobílá. O dalších atributech netřeba hovořit.

Začarovaný kruh

Máme tu v sousedství fenečku a ta by se strašně ráda kamarádila s Gari. Když Garinku vidí, hned by se rozběhla a lísala se. Jenže její páni ji vodí na vodítku, takže ke Garince nemůže.

Není to jen tak náhoda, že ji nepouštějí. Ona totiž na ni Garina vrčí.

Není to náhoda, že na ni vrčí. Když totiž tu fenečku pustí, ona se hned ke Garince přižene a lísá se a líbá ji a to Garina nesnáší a vrčí a chňape a fenečka se chce tím víc přilísat a Garina pak vrčí tuplem.

Je to začarovaný kruh.
Stejně jako mezi lidmi.

Ve třech, na chvíli

Rony je přece jen jiná váhová kategorie než Gari s Norou a je to vzácná chvíle vidět je dohromady. On by s nimi byl moc rád, zvláště pak s Gari, ta mu padla do oka. Jenže jak připoutat jejich pozornost, neřkuli náklonnost?

Měl bych jednu radu.

Kdyby se proměnil v ptáka, pokud možno v kosa, měl by stoprocentní jistotu jejich pozornosti a nemusel by běhat, respektive létat za nimi. Zcela jistě by se honily za ním.

Nápad pěkný, ale k realizaci má daleko. Tak daleko, jako má Rony ke Gari, když Gari vezme nohy na ramena.

Trojka, za chvilku jendička

Kočky by měly nebejt

Kočky by měly nebejt a pokud bejt, tak jinde než na naší zahradě, hlavně tuto soft variantu zastávám já, jelikož kočky chytají ptáčky a ty já krmím a podporuju a ochraňuju. Naši pejskové ovšem zastávají fundamentalistické stanovisko a dávají ho jasně najevo, když se nějaká kočka objeví na pozemku.

Stalo se tedy dnes, že zahlédly kočku. Ljuba byla přítomna a učinila to, co se sluší, pootevřela dveře na terasu. Kočky mají dost času na výmaz, je to tedy spíš gesto výchovné než pokyn k zakousnutí. Nora proběhla dveřmi, ovšem Gari to vzala jaksi kolem a narazila čumákem do vedlejší prosklené dveřní tabule.

Zkuste v běhu narazit do zdi. To se stalo Gari. O to hůř, že to byla stěna průhledná.

Našinec by si z toho odnesl doživotní trauma. A Gari? Ta žádné trauma nemá. Jí je všechno jasné: může za to kočka!

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena