Různá zvířata
Včera jsem sekal trávu. Jedu sekačkou a najednou koukám - v trávě se motá maličká ropuška, velká jak dvacetikoruna. Vzal jsme ji tedy do hrsti a uložil do schválené nádoby. Do schválené? Od té doby, kdy Ljuba vyhodila cedník, kterým jsem lovil ropuchu z čističky našeho zahradního rybníčku, si dávám pozor, abych neskladoval ropuchy v míšeňském čajovém servisu.
Tím spíš, že míšeňský čajový servis nemáme.
K polapení ropušky byl tedy určen vyhoditelný hrníček reklamní. Ropuška uložena, já pokračoval v práci a když bylo vše hotovo, chystal jsem se, že hrneček popadnu a odnesu ropušku k lesu, tam kde jsou tůňky a kde teče voda ve struhách.
Ropuška se měla v šálku k světu a snažila se vylézt. Neúnavně roztahovala nožky celou tu dobu, kdy jsem ji nesl. A tam, u lesa, jsem šálek položil k tůňce, maličko ho naklonil, aby ta osůbka vylezla sama.
Abych v ní vytvořil falešný dojem, že ona sama se osvobodila, aby si mohla vybudovat legendu, že je statečný únikář, žabí Houdini.
Jinou příhodu měla Ljuba později večer. Byla s Iris na procházce a už se obě vracely od lesa, podél jednoho z polí, které zůstává nesklizené, patrně je zaseto za účelem dotačním. No a v obilí zahlédla dva tmavé hřbety a pak za sebou zaslechla dusat kopýtka na asfaltu silnice.
Hleděly se odtud ztratit. Jako žabí Houdini z reklamního šálku.

O psí psychice neboli psichice
Sázeli jsme s Ljubou azalky a kde se vzala, tu se vzala, přibatolila se kočička. Malé kotě, co spí v botě. Iris byla naježená, kotě bylo nejdřív taky ve střehu, ale když zjistilo, že jí ta velká bílá kočka neublíží, začalo se chovat tak, jako by mu zahrada patřila. Velice se zajímalo o rybičky v jezírku a hrabalo v jámě pro azalky a lezlo na strom, zkrátka, chovalo se velmi kotěce.
Už to vypadalo, že se Iris smíří s jeho přítomností a dokonce k němu přiblížila čumák. A následovalo bum, kotě ji seklo.
Uražená Iris odešla domů. Jenže kotě chtělo za ní, takže jsme zavřeli dveře. A Iris?
Po chvilce jsem si všiml, že není na zahradě. Ano, odešla z domu. Tady nebudu, prohlásila, sebrala se a zoufalá šla pryč.
Hodnou chvíli to trvalo, než jsme ji našli zkroušenou u lesa a naštěstí se za tu dobu kotě taky ze zahrady vypařilo. A experimenty s koťaty a psíky dělat nebudeme, dům a zahrada nadále patří Iris a tak tomu bude napořád.

Starý pán
Odpoledne jsme byli se podívat na naše mladé na Mrázovce a pochovat si Dominiku - jsou jí už tři týdny a nebudem tu, až jí bude měsíc. Vítal nás Bart, vypadal moc dobře, byl veselý, v pohodě.
Ale je to přece jen starý pán.
Vyprávěla Irena, že s ní šel před branku a nesl v tlamě tenisák. Neopatrně ho pustil a tenisák se pomaličku kutálel po cestě. Nabádala ho, aby ho chytil. Udělal nějaký pokus se za prchajícím tenisákem vydat, jenže tenisák už nabyl na rychlosti...
A Bart se otočil a odešel domů bez tenisáku.

Vydavatel oznamuje p.t. publiku, že se odebírá na 14 dní do cyzyny a bude tu až 29. srpna. Děkuje za pochopení a příjemný zbytek srpna přeje