No a pak šla na pelíšek spát a spala podivně dlouho a měla horký čumák. Když se probudila, nechtěla z pelechu vylézt a byla celá nějaká divná, takže jsme ji odvezli na veterinu.

Jak to tak vypadá, má zánět močových cest. Zřejmě proto byla taková bluma, jak jsem o tom psal včera. Dostala penicilin a dnes odpoledne jedeme na kontrolu. Takže se nedivte, že se mi nechce psát něco veselého. Je to nemocný chudáček hňupíček. Jistě to není nic vážného, ale každé chřadnutí je starost.

Běháme a sedáme na povel
První nesporný výchovný úspěch – Nora se naučila povel sedni! Tedy, nikoli „se naučila“, ale Ljuba ji to naučila. Já jsem ji zatím stačil naučit alotrium, zápas s ručníkem. A protože pořádek musí být, ručník se má vrátit původnímu účelu a my dostaneme k zápasovým účelům speciální hadr.
Jak znám život, speciální hadr nebude Noru bavit a nakonec degradujeme onen první ručník na hadr a Nora se postará, aby se hadrem stal. Ale to je věc dalšího vývoje.

Pohádka na dobrou noc
No a mimoděk se narodila pohádka. Ve stručnosti ji vypovím. Vyprávěl jsem Noře, co ji čeká venku, až začneme chodit na procházky. Například pole, ve kterém žijí myšičky. Statisíce myšiček. No a pejskové hrabou v tom poli, aby vydolovali myšičku. Nikdy se to žádnému pejskovi nepodaří. Pokoušejí se o to pejskové na celém světě a za dobu, co jsou pejskové na světě, vydolovali tolik hlíny, že by se z ní dala vybudovat hora o rozměru Mount Everestu. Aniž vykutali jednu jedinou myšičku.
Z čehož pochází úsloví „hora porodila myš“.
Dobrou noc, Noro.

Žena se železnými nervy
Žena se železnými nervy, tak by se Nora dala charakterizovat: dokázali byste usnout u zubaře v křesle? Nora usnula na vyšetřovacím stole u veterináře. Vzpomínal jsem při tom na Gordona, praotce Neviditelného psa, kterého jsem musel vléct na laně jako sáně, abych ho k veterináři dostal, a když vyšetření skončilo, on vlekl mne na témž laně pryč. Vzpomínal jsem na Barta, toho jsme s Davidem za pomoci sestřičky fixovali s maximální vypětím sil na podobném stole na veterině na Zlíchově.

A Nora? Ta prostě na tom stole usne, a taky jí píchají injekce a měří teplotu. Gordon Cooper usnul v kabině kosmické lodi Mercury krátce před vystřelením do vesmíru. Pokládal jsem to za známku maximálně železných nervů. Ale on nebyl pes a nebyl na veterinářově stole.

Nora je v pořádku, veselá, zvědavá. Byli jsme s ní na první procházce v lese. Tuhle pamětihodnou událost jsem zachytil na iPhonu:

Je to iDog by Apple
Kde jsou ty časy, kdy jsem v rubrice psích příhod neměl do čeho píchnout! Za uplynulý víkend bych teď mohl napsat pomalu román. Takže popořádku. Ukazuje se, že Nora je iDog by Apple, jak patrno z jablečného loga na jejím boku.

Jsem jenom na pochybách, jakým OS je vybavena. Současně by to měl být OSX Lion, ale mám podezření, že jde o variantu OS X Mazaná Opice.

Nicméně, zpátky k faktům, teď ten nejdůležitější.
Nora se zdárně vylízává z neduhů. Přivezli jsme ji s kousancem na hlavě – ten se hojí. Má zlomený a špatně srostlý ocásek, to jí zůstane, asi jí ho přiskřípli nebo co a nenarovnali. Bude to její znamínko krásy, jako je ten beďar na sličné tváři Cindy Crawford. Měla písek v močovém měchýři, nejspíš z nedostatku pití, takže řetězově čurala. Teď už čurá normálně, tedy po štěněcím způsobu masivně, ale zvládnutelně – máme v koutě zahrady na trávníku místečko, které bude brzy spálené a posléze tyrkysově zelené. No a po penicilinu nasazeném doktorem Voldřichem ze zbraslavské veteriny nekašle, takže se podařilo zažehnat psincový kašel - název odvozen od psinec, nikoli psinka, tu snad neměla... Komentářů k původu jejího zdravotnímu stavu se zdržím.

No a to vůbec hlavní, Nora dál objevuje svět. Podle návodu v učených knížkách jsme jí dedikovali křeslo, aby se nám nesápala na naše sezení, a naučila se tam lézt docela sama! Což je patrné z přiloženého videozáznamu:

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena