24.5.2017 | Svátek má Jana






BEST OF HYENA: Případ krvavé tlapy

8.8.2016

Kouknu a co vidím: Nora má krvavou tlapu! Hrklo ve mně. Je srpen, kdy naposled jsem jel s krvácejícím psem na veterinu? Na jaře to byla Gari napíchnutá na klacek a šest neděl nato Nora s tříslem rozpáraným od jednoho rozpustilého ňafíka. Rozhlédnu se. Nikde krvavé šlápoty, zato vidím... i druhá tlapa je krvavá! Už se shýbám, abych prozkoumal, kde je ta rána nebo spíš rány, asi našlapala nějaké střepy, ale jak to, že tu nejsou ťápoty?

Ale ona i Gari má krvavé tlapy.
Nebudu napínat, detektivka to není dlouhá a tím méně důmyslná. Tuhle přišla od Zoohitu zásilka granulí a k ní přibalené bonusy, mimo jiné jakési sušené uši. Všiml jsem si, že mají červenou barvu, ale že bude takhle pouštět, to mě nenapadlo.

Příště a přespříště

Naši pejskové dostávají stravu suchou, tedy granule. Nevzpouzejí se, daří se jim dobře, jsou zdraví, veselí, štíhlí, mají pěknou srst – a pořád koukají, co by kde sežrali, a tváří se, že se jim křivdí a ubližuje.

Večer jsem jim přilepšil. Zbyl mi rýžový vývar od oběda, ten jsem přidal ke granulím a vzpomněl jsem si, že mám v garáži ještě půl plata psích konzerv. Jednu jsem tedy načnul a zamíchal do těch granulí.

Sežraly to. Pak vylízaly misku a koukaly, co by kde dál sežraly, a tvářily se, že se jim křivdí a ubližuje.

Bestie zatracený! Příště vám nakašlu.
Přespříště.
Zítra musíme dojet tu načatou konzervu.

Dobré ráno

Probudil jsme se časně a tu otravnou část procházky, tu pouliční, jsme měli za sebou, když do sedmé chyběla čtvrthodina. Na začátku polní cesty nás vítala Džerzy. Podrbal jsem ji za ušima a koukám, kde je Tomáš, její pán. Nikde nebyl. Napadlo mě, že mu zdrhla. Zavolal jsem mu, aby si přišel pro uprchlici.

Odpověděl mi mroucím hlasem, vzbudil jsme ho. Že zdrhla Džerzy? Vždyť se válí tady na pelechu, skuhral.

Po bližším ohledání se ukázalo, že to není uprchlice, ale uprchlík. Na obojku měl visek podložkou pod šroub a na ní vyražené číslo telefonu. Jenže...
Neberu si brejle na procházky s pejsky, abych je neztratil. No a pejskové usoudili, že se s uprchlíkem nějak moc kamarádíčkuju a doráželi a štěkali. Vyťukával jsem rozluštěné číslo a když už jsem byl skoro hotov, vrazila do mě Gari čumákem.
Zkrátím to – nakonec jsem se dovolal. Nějakou paní jsem probudil. Začala bědovat, že nemá auto, zato dcera má auto. Jenže spí.

Bylo to dobré ráno. Dcera probuzena, auto nastartováno, pes předán.

Když jsem se vracel, potkal jsem na rohu sousedku. Našla jsem pejska, hlásila mi. Bez telefonního čísla.
No, aspoň nikoho nevzbudí. Dneska večer jsem ji potkal znovu a pejska nalezence má pořád ještě v kuchyni.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena



Diskuse


diskuse neobsahuje žádné příspěvky









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.