Občas je to i vrčení, ale večer, to přijde únava a dřímota a jedna i druhá objevují, že protějšek hřeje. Fyzik by se k tomu měl vyjádřit. Podle zákona o zachování energie není možné, aby se dvě tělesa vzájemně ohřívala. Jedno se ohřívá, druhé chladne a nakonec, až se vše vyváží, nastane všeobecná tepelná smrt vesmíru. U nás doma to zatím nehrozí. Nora a Gari se vzájemně ohřívají, je to psí perpetuum mobile.

Hloubavé duchy prosím – nevysvětlujte mi, jak je to ve skutečnosti. Idea perpetua mobile je básnická licence.

Příklady táhnou

Ano, táhnou, ale jaké? Tak třeba Nora má ve zvyku dělat horníka na svém pelechu – křesílku. Sedne si zády do místnosti a buší tlapami do opěradla, podobně jako když si kočka brousí drápky. Dělá to dost dlouho, někdy s tím přestane, když jí řekneme "to stačí". Tak tohle se Gari naučila rychle.

Střih. V garáži máme v koutě takovou vyzděnou vaničku a nad ní sprchovou baterii s hadicí. Zabahněný pes se vrátil z procházky, šup s ním do vaničky. Nora dělá ksichty. Ta Nora, která bez váhání vletí do ledového potoka nebo do louže, se vzpouzí vlažné vodě z hadice. Gari, když se poprvé seznámila s tímto zařízením, byla nadšená. Vždyť je to příjemné, teplá vodička na tlapkách a na bříšku. Doslova se hrnula do sprcháče.

Hádejte: kdo koho ovlivnil, který příklad je atraktivnější?

Podger v servisu

Ve svém Subaru jezdím už pět let a konečně se vyskytla porucha. Má nárok, starý dobrý subáč, řekl jsem si. V mrazech (ano, i ty byly, byť krátce) přestalo jít okno pravých dveří. Jsem na okna v zimě opatrný od té doby, kdy jsem u svého předchozího Rovera zmáčknul knoflík a elektromotor rozerval převodování okna a okno sjelo a nechtělo v rámu držet a součástka nebyla k dostání a bylo mínus dvacet.

Návštěvu servisu jsem odkládal, ale dnes se vyskytla vhodná příležitost a dojel jsem k Zierovi do Ohrobce. U Ziera se podívali, podumali a závadu rychle odstranili. Účtovali si sto dvě koruny.

Jak to? Je to jako v té anekdotě, kdy si Kohn pozval instalatéra a on udělal ťuku ťuk a záchod splachoval. Rozčiloval se nad účtem sto dvě koruny. Za pouhý ťuk ťuk? Ťuk ťuk stojí dvě koruny, vysvětlil instalatér. Vědět kam ťuk ťuk je za stovku.

Já totiž zmáčknul dětskou pojistku, o které jsem pět let netušil, že ji v autě mám.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena