.. tomu, jakou dostal sudeťák morální ťafku, jsme to asi spíše my, kdo je v té věci za burany

autoři projektu vědí o době Protektorátu Čechy a Morava a životě v něm kulový. Nás pamětníků té doby rychle ubývá. Mně bylo v roce 1945 patnáct let a dnes je mi osmdesát dva, což znamená, že jsem byl v té době kluk. Těch, kteří byli v té době dospělí už mnoho není. Proto mohou dnes ti, kteří dostávají o Sudetoněmeckého landsmanšaftu různé granty na svoji činnost oblbovat ta, kteří tuto dobu nezažili na vlastní kůži. A bude to rok od roku horší, protože i nás, tehdejších kluků, ubývá. Proto děkuji autorovi za jeho článek. Farář Halík i pan Kolář tu dobu zřejmě nezažili.

k panu Halíkovi ale tentokrát má moji bezvýhradnou podporu.Proboha už přestaňme hledat nepřátele tam,kde nejsou.Lidice jsou vzpomínkou na děsivou tragedii,která ovšem patří do období,kdy takových tragedií byly statisíce.Svět se za těch sedmdesát let změnil.Je správné nezapomínat ale není možno pořád hledat důvody pro nepřátelství.Věřím tomu,že Sudetoněmecká kancelář svůj dar myslela upřímně a že tím nesledovala žádné revanšistické cíle.Tak to pochopil jak pan Stránský tak pan Halík a po mých zkušenostech s Němci,kteří jsou po celou dobu od války vychováváni k toleranci a k pocitu viny za utrpení,které nacismus způsobil,i já.