28.3.2024 | Svátek má Soňa


BEST OF HYENA: Ouha

31.1.2014

Dřív, ve starší české literatuře se psalo "ouha", teď je to "oops". To když se stane něco, no, popíšu, s tou výhradou, že to mám z vyprávění.

Potkala Ljuba sousedku, Ljuba doprovázena Norou, sousedka doprovázena též pejskem. Ten měl na krku takovou tu elektrickou krabičku, co se ovládá puntíkem na ovladači. Tahle věc se tu v sousedství hodně rozmohla. I já jsem o tom uvažoval za časů rotvajlera Barta, který se pral raději než dýchal. Jenže vzhledem k tomu, že ho nikdo neinformoval o tom, co je to bolest, usoudil jsem, že to nemá smysl, a vsadil jsem na horolezecké lano a titanovou sponu. On by se pral dál, i kdybych do něho pustil motorový proud. Pokud jde o normální neprací pejsky, my tady u nás sázíme na frolíka, na kousíček ňamky v kapse. Pejsek ví, že máme frolíčka, a rád přiběhne, když zavoláme.

Ale to jsem odbočil od dvou rozmlouvajících dam. Povídají si a najednou Nora pobíhá kolem a pejsek sedí a vytřeštěně hledí. Ljuba si toho všimla a opravdu, on bzučí!

Paní v zápalu vykládání strčila ruku do kapsy a zmáčkla puntík na ovladači. Ještě štěstí, že to bolení měla vypnuté na nulu, takže to jen bzučelo. Ale i tak byl pejsek vytřeštěný: za co, soudruzi, za co, zračilo se v jeho zraku. Ouha, neboli oops.

To by se pytlíku s frolíkem stát nemohlo.

Schyluje se... k návštěvě

Beru to jako návštěvu. Nejspíš v neděli přibude pod naši střechu další pejsek. Fenečka, dva a půl měsíce. Rasa? No samozřejmě pointer. No a když fenečku s pracovním názvem Iris II. naše Nora přijme, zůstane napořád. Kdyby ji Nora nepřijala, vrátí se k původnímu pánovi. To víte, že po neděli podám zprávu...

Návštěva, den první

Takže ten pejsek, beru to jako pokus či zkoušku, zkrátka něco nikoli nezvratného, je zde. Fenečku vyhlídnutou na webu chovné stanice nám chovatel prodal před nosem a dal nám jinou s tím, že je to jedno a že to nikdo nepozná. Pracovní název Zara jsme odsunuli stranou, protože je hodně podobný jménu Nora a mohlo by se to plést, až bychom nového pejska kárali. Což bude nutné velmi často. Fenečka, nový pracovní název Carmen, je ušita z čertových ocásků. Nebojí se ničeho, všude chce vlézt, všechno bere do zubů, je na pěti místech najednou a po minutě pobytu na zahradě spadla do jezírka, zamrzlého.

Nora, ta milá, rozumná Nora, zatím na ni zavrčela jenom jednou, a to když jí ten čertík škubal dekou. Trochu se obávám, že moje další referáty se budou podobat zprávám z bojiště.

Do vánice

V neděli jsme přivezli Zaru, seznámili jsme ji s Norou na neutrální půdě, nejdřív na zahradě u Věry a Pepíku, posléze v kuchyni. Hodně nás překvapila svým temperamentem, je to zcela jiný typ, než byla ve štěněčím věku naše milá, poslušná Nora.

Noc strávila Zara v kleci a přes den jsme se střídali v hlídání. Krotíme ji tři: Ljuba, já a Nora. Třetí krotitel má největší úspěchy. Zara už ví, kde má v obývacím pokoji svůj pelíšek a zapadne do něho po každém "vrrr". To nastane, když se pokouší sebrat Noře hračku, nedejbože jejího krokodýla. Hodně se zklidnila během dne i díky procházkám. První jsme podnikli hned ráno ve vánici a ušla s námi malý lesní okruh, říkáme mu áčko. Jsou to dva kilometry. No a druhé áčko odpoledne a temperament značně polevil.

Nezdá se nám, že by Nora trpěla. Ono hodně záleží, kde obě jsou. V obýváku v přízemí spíš nastávají vrčací situace, kdežto nahoře v pracovně si spolu hrají, tedy, perou se láskyplným způsobem a Nora si dokonce lehá, aby na ni malá mohla.

Dramat tedy nebylo žádných, nebo skoro žádných. To skoro: Zara zkoumala zahradu, vlezla do jezírka a mířila k otvoru v ledu, který tam je, aby mohly ryby dýchat.

Občas zahřmí

Nora vychází s naším novým pejskem velmi dobře. Důležitý posun: definitivní jméno má pejsek Gari. Přece jenom se nám Zara zdála hodně podobná jako Nora a Gari se dobře odlišuje. Už na něj slyší a konal jsem první výcvikové kroky a na povel Gari - ke mně se ke mně skutečně přibatolí. Gari není vybrána jen nahodile. Ježto je to povstalec, náleží jí jméno po velkém povstalci devatenáctém století Giuseppe Garibaldim. Takže pokud v sousedství mají Martina Edena neboli Edíčka, by máme Gariho.

Gari se má k světu. Lezl by po vejškách, ale na to mu nestačí nožičky, a procházky zvládne taky jenom krátké, dvoukilometrové áčko max. S Norou si hraje, při vším respektu.

Jenom večer dvakrát zahřmělo, když šel Noře na nervy, zdálo se, samotnou existencí. Nic jí nedělal, jen se batolil kolem ní a vyjela na něho. Ne snad, že by kousla, ale ukázka nevrlosti to byla pořádná. Teď ráno jsou zase kamarádky. Tak uvidíme, kam to půjde.

Poprvé do schodů

Štěně je maličké a všechno je mu poprvé. V pondělí byla Gari poprvé v lese a včera večer došlo k události významem srovnatelné – poprvé vylezla po schodech do patra. Stačil jsem to leda zachytit mobilem a jen tak tak jsem stihnul sáhnout po vypínači.

Některé úkony jsou nyní podstatně složitější. Tak třeba žrádlo. Nora coby služebně starší a designovaná vůdkyně smečky musí dostat první. Takže Gari zavřu na záchodě, nasypu Noře a pak strčím za dveře mističku pro Gari. Je to esteticky ošemetné, ale funguje to. Nora se v klidu nají a Gari taky.

Pilně cvičíme přivolání "ke mně" a povel "sedni". Princip pochopila a je moc velké štěstí, že je žravá – kvůli granulce by byla ochotná chodit po předních.
Zkoušet to nebudu. Má ty pacičky měkké jako... jako štěňátko. Tady máte Bari a Noru při první procházce v chumelenici.

140130noram

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena