Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996BEST OF HYENA: Mládež vychovávati
Gari je už dospělá, je to mladá psí dáma se vším, co k věci patří. Nora je též psí dáma, o tři roky starší. Potkali jsme čtyřměsíční štěně. Křiklavé, hemživé, jak už štěňata bývají.
Nora poodstoupila, aby šetřila nervy. Kdo by se s takovým pískletem zahazoval? Na procházce je mnoho úkolů k vykonání, je třeba prohnat hodně drzých kosáků a prozkoumat mnoho myších nor. Nějaké štěně zdržuje.
Gari ale štěně postaví do latě. Štěkne na ně a povalí na záda.
To aby všichni viděli, že už není štěně.
Krokodýlův konec
Postupně tři, možná více krokodýlů dodal Vašek Větvička Noře až z daleké Ameriky. Reagoval zpočátku udiveně, když jsem mu referoval, s jakou něhou Nora s plyšovými krokodýly zachází. Když dodal druhého, ten první byl v podstatě nedotčeném stavu.
Nebudu pointu oddalovat. Dva kroky od mé židle leží urvaná krokodýlova hlava. Samozřejmě je to dílo Gari. Nora jen přihlíží a sleduje devastaci. Obtížná to situace pro psího vychovatele! Nechám Gari ničit krokodýla a ona nebude trhat koberce a nesežere boty. Ale zase, na druhou stranu: jakmile si navykne něco ničit, pustí se do koberce i do bot. Jak jí vysvětlit rozdíl mezi krokodýlem a botami?
Příležitostný dvojnožec
Není to tak dlouho, kdy se Garině podařil akrobatický kousek. Dámy se vrátily z procházky zbahnělé a nahnal jsem je do garáže k výlevce s hadicí. Gari jako obvykle šla první. Dělá to zřejmě z bujnosti a proto, že chce být VŠUDE první, i do brány pekelné by se drala, aby ostatní předběhla. Narvala se do výlevky, já začal kropit, ona se mlela a najednou koukám, ona dělá stojku, opravdu stojí na předních tlapách!
Dneska stojku nedělala. Půda byla po ránu ještě zmrzlá, takže stačilo pejskům tlapky otřít vlhkým hadrem. Gari zase první – a když jí utírám přední tlapky, postaví se na zadní.
Chtěla by být dvojnožec, chtěla by chodit po dvou. Jako první ze všech psů.
Jak se Cífa ztratil a zase našel
Byli jsme už na zpáteční cestě z lesa spolu s Gari a Norou, když jsme potkali Cífova pána. Cífa se mu ztratil. Měl pocit, že zmizel za mými pejsky, oni totiž, jak těkají, budí dojem, že jsou na několika místech najednou, vpředu i vzadu, vlevo i vpravo. Takže se trochu pletou.
Cífu jsme však neviděli. Velmi jsem s pánem soucítil, zažil jsem to mockrát. Jsou to typické smíšené pocity. Na jedné straně utečenci v duchu spílám a vyhrožuju, zároveň o něho mám strach. Brzy se stmívá, co když zpanikaří a dá se opačnou stranou? Pod kopcem jezdí vlak a je tam silnice, v lese žijí divoká prasata, ta podle všeho zavinila zmizení pejska sousedky v nás v ulici, je to rok, co zmizel, a nenašla se po něm stopa!
Prošli jsme tedy les naruby a po marném hledání jsme se vraceli domů, já rozmrzelý, holky nadšené nad prodloužením výletu.
No a Cífa otravoval dvě paní s pejsky v Březovské ulici. Vyprávěly, že se k nim přilepil v lese a marně ho odháněly. Když viděl Gari s Norou, hned k nim běžel. S nimi je mnohem větší legrace než s aprikotem pudlíkem a chlupatým jezevčíkem, oba exempláře na krátké šňůře!
Vše skončilo dobře, Cífu jsme eskortovali až domů.
To bylo v pátek. No a včera jsme v témž lese potkali salašníka. Viděl nás a zmizel.
Ten se nezaběhl. Ten byl na útěku.
Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena