Jde to líp i hůř. Hůř v tom, že jsme měli jet na převaz v neděli a museli jsme tam i v sobotu i v neděli. Příští převaz by měl být v úterý, ale uvidíme, zda nebude nutné jet na veterinu i v pondělí. To dobré je, že se rána nezanítila, pejsek nemá horečku a zdá se, že začíná došlapávat i na tlapku na poraněné straně. Dokonce není ani vyloučeno, že rána na hrudi není od kančího klu. Našly se v ní třísky a rána je jenom jedna – obvykle totiž, když si kanec vezme psa do parády, uštědří mu ran víc. Chudák Bart jich tehdy před lety schytal snad osm. Garina ví jak to bylo, ví, ale nepoví. Mohl to být i ostrý úlomek – po té sněžné kalamitě je v lese habaděj pahýlů ostrých jak oštěp.

Na procházky teď chodím jenom s Norou. Je tak hodná a poslušná, až se srdce svírá. Kdyby tak chtěla zazlobit. A kdyby tak Garinka zase běhala po všech čtyřech. Ale i to zase přijde, chce to jenom čas.

Takových oštěpů jsou u nás desetitisíce

Garinka na převazu

Na veterině Garince převázali ránu a vybavili nás fáči a léky a radou, jak ji převazovat doma. Budeme jí ránu čistit a na kontrolu půjde až v pátek. Rána se hojí a zdá se, že nebude třeba ji šít. Je to malá rána, ujistila nás paní doktorka a ukazovala nám fotky, jak to vypadá, když kanec vezme psa pořádně do parády. Pak jsem musel souohlasit, ano, Gari má malou ránu, tak malou, že by se do ní vešel jenom iPhone, ale ne tablet.

Odpoledne s ní byla Ljuba na malé procházce. Ukázalo se, že Gari dokáže pronásledovat kosáky i na třech nohách. Je to létající třínožka.

Moje košile Garince sluší

Léčba pokračuje

Ve středu ráno měla Gari poprvé suché obvazy, z rány už nic neteče, jen v ní jsou jakési šlemy. Ty Ljuba podle návodu paní doktorky z veteriny dvakrát denně vymývá. Odpoledne byla na krátké procházce v lese. Šel jsem za nimi, Nora s Garinou mi vyběhly naproti – a Gari po čtyřech, už ne po třech!

Ljuba Garinku odvedla domů a já pokračoval s Norou. I tentokrát Nora našla zahozenou petflašku. Když to takhle půjde dál, bude ze mne druhý Panenka - v podstatě celou procházku ženu kopáním flašky po lesní pěšině. Noru to baví a já mám dobrý pocit, že flašku dokopu až ke koši na odpadky. Už se to mnohokrát podařilo.

Dnes ne. Už jsme končili, už jsme byli koši na dohled, když tu, kde se vzal tu se vzal, vyloupnul se pejsek, petflašku Noře ukrad a odběhl s ní do lesa. Budeme ji zítra hledat a věřím, že ji dokopeme tam, kam patří.

Večer v kuchyni - třeba něco kápne

Na vycházce s Gari

Už ve středu s ní byla venku Ljuba, včera jsem Gari s Norou vyvezl na Woodstockovou louku u Oleška já: je to velká travnatá prostora, pejskové po ní běhají, jsou na očích a nemohou si ublížit a nikomu nevadí.

Gari běhala po třech a když se zapomněla, tak po čtyřech. Nakonec se s Norou setkala tete a tete – a společně dolovaly myšičky. Díval jsem se na to zpovzdálí a s úlevou. Opravdu, avizované nebezpečí ochrnutí tlapy nehrozí. Bagr fungoval na sto deset procent.

Kdepak jsou ty myšičky?

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena