Tak už jsme zase zpátky
Velikonoce jsme strávili v Madridu, což má ten výsledek, mimo jiné, že mám opálenou pleš. A to, prosím, i tam svítilo sluníčko natolik, aby to stálo za řeč, jen ve čtvrtek!
Nicméně, abych začal chronologicky a vše trochu uspořádal. Jako obvykle ubezpečuji p.t. publikum, že líčením cizinových zážitků budu obtěžovat jen minimálně, ale trochu budu. A začnu od nejnovějších událostí, tedy od Velikonočního pondělí, které bylo včera (za předpokladu, že je dnes úterý). To už jsme byli doma, tedy ve Zvoli. Oba v pozici mrtvých brouků, jelikož se barbarskému zvyku bití žen soustavně vyhýbáme jak v roli aktivní (nebiju ženy), tak i pasivní (Ljuba odmítá býti bita). Dopoledne jsem vytáhl paty s Iriskou a mé nechutenství vůči velikonočnímu barbarismu bylo ještě posíleno.
Nejde o batolivé dětské koledníčky. Kdyby šlo o ně, tak spánembohem, tady máš, kluku, vajíčko, k němu bonbón nádavkem a jdi o dům dál. Ale když uvidím partu rozdivočelých výrostků na motorkách, jak radostně se vžívají do role rabovacích band, jak si dávají záležet na vulgaritě a surovosti, pak si opravdu říkám, ano, v takovou chvíli se stydím, že jsem českej mužskej. Jsem rád, že se k tomu už nepřidávají party dospělých chlapů, jako to bývalo za mého dětství. Chlapi přiožralí a suroví až ouvej. To už jsem neviděl dlouho, a tak asi říkám, že tenhle barbarismus snad přece jen časem zmizí i u nás.
I když si tím jistý nejsem. Když je něco surové a hloupé, má to hluboké a trvalé kořání.

Vzpomínka na kridioty
Velikonoce jsme strávili v Madridu, však jsem se o tom zmínil už včera. Přiznám, že jsem velmi často vzpomínal na naše kridioty na pražském magistrátu, kteří se už patnáct let tváří, že se starají o problematiku taxislužby. Onehdy zase nějaký rozumbrada vylezl s úvahou, jak to všechno bude vypadat a jestli vůbec existuje vhodný vůz pro provozování tohoto druhu dopravy.
V Madridu jezdí - těžko odhadovat - ale řekl bych tak třetina taxíků Škoda Octavia. Přitom taxíky jsou všudypřítomné - na letišti i na nádraží čekají ve třech proudech a v městském provozu jich je - zase těžko odhadovat - ale jistě každé páté auto. Snadno se poznají. Všechny jsou bílé a mají na dveřích šikmý červený pruh. Když tedy chce majitel svého taxíka prodat, nechá přestříkat levé a pravé přední dveře, sundá majáček a je z toho civilní auto. Velmi prostá myšlenka. To, že u nás jsou kolem taxíků neustálé dohady, pro to je jediné vysvětlení: pánové a dámy na magistrátu prostě nemají zájem na tom, aby se problém vyřešil. Vyhovuje jim to, co se děje. Lze to vysvětlit částečně neschopností a částečně korupcí. Jiné vysvětlení pro neřešený, teď už to bude brzy dvacet let neřešený problém nemám.

Iris a míček
Konečně přestala zima, jak to tak vypadá. Trávník už svléknul svůj odpudivě hnědý kabát a včera odpoledne nastal čas na hrabání a stříhání, na jarní ulízecí práce. Pejskové milují zahradnické pinožení a snaží se překážet, seč mohou. Iriska (bylo jí nedávno deset let!) pobíhá po trávníku a má při tom stejné pohyby jako pejskové z kreslených filmů Walta Disneye. Chce, abych jí házel malý zelený míček.
"Irdo," snažím se jí vysvětlit, "při hře s míčkem platí zásada: není házení bez odevzdání. Jak ti mám házet míček, když mi ho nechceš dát?"
To je zase moje hra. Dobře vím, že na psa platí jen řízný povel. Ale když si Irda může hrát na psa od Disneye, proč já bych si nemohl hrát na pošetilého pana profesora?

Jedna malá vzpomínka
Teď čtu, že soudy mohou zveřejňovat jména mladistvých pachatelů. Předpokládám, že smysl toho má být výchovný. Třeba bude.
Moje vzpomínka je tato.
Měl jsem spolužáka F.P. Opravdu je tento spolužák dnes už velmi dospělý! Tenkrát nebyl. Tenkrát nám bylo tak asi deset let. No a tehdy, bylo to po smrti největšího vraha všech dob, Josefa Visarionoviče Stalina, nastalo první tání ledů a bolševik se uvolil k liberálnímu kroku - začal vycházet večerní list jménem Večerní Praha. V této Večerce se začaly objevovat články z "černé kroniky" - vždy jeden článeček s podtiskem paragrafu.
No a stalo se, že tohoto mého přítele F. chytili v Bílé labuti, jak krade kravaty. K čemu potřeboval desetiletý kluk krást kravaty není známo. Stalo se, chytili ho a pak vyšel ve Večerce článek zhruba tohoto obsahu:
Na šikmé ploše
Mladého nenechavce zadržela služba obchodního domu Bílá labuť. Na upozornění občanů byl polapen mladý "ptáček" F.P. právě ve chvíli, kdy ukládal dvě kravaty pod bundu. Před takovými "parádníky"je třeba býti na pozoru (atd., atd.)
Mladý nenechavec zářil štěstím. Vystřihnul si článeček a uložil do průhledného pouzdra. Obcházel všechny kamarády a ukazoval jim:
"Koukej, psali o mně v novinách."
A my záviděli.
Jak to s ním dopadlo? Těžko soudit, zkuste sami - stal se instalatérem.

Skládka a já
V úvodníku píšu zase o té libčeveské skládce. Malou ilegální skládku nám udělalo neznámé hovado za humny. Kousek od nás je les. Vede jím cesta do vsi Březová. Nějaké prokleté hovado vysypalo odpad rovnou na tu cestu. Už se ani neobtěžovalo zacouvat do křoví. A jelikož auta občas jezdí ze Zvole do Březové touto cestou, kolem skládky jsou už vyjeté koleje - lesem.
Aby se tejden nevysral, ten dobytek, co to udělal.
Stalo se před lety, že někdo založil ilegální skládku na Mrázovce, tedy v Praze na Smíchově, kde jsem bydlel. Napsal jsem dopis na nějaký ten odbor pro životní prostředí pražského magistrátu.
Po týdnu mi volala referentka, že si chce se mnou udělat schůzku a abych ji zavedl na místo činu. Velmi rád jsem udělal jedno i druhé, schůzku jsem smluvil, na místo zavedl.
Načež úřednice z magistrátu, z odboru životního prostředí, bedlivě prozkoumala skládku, konstatovala evidentní ilegálnost téže a pak brebentila a brebentila a já se snažil rozšifrovat, co mi ta ženská povídá. Pak jsem to pochopil.
Ona mi říkala:
Mně do toho nic není, tohle nepatří do mé kompetence!
Napadlo mě, co sem teda lezeš, krávo, ale nahlas jsem to neřekl.
Což byla chyba. Pokud ona byla kravou, já byl volem, jelikož jsem mlčel.
Myslím, že bychom měli úředníky bít. Bičem, holemi, čímkoli.
Bití úředníci byli by čilejší.
A Sasíci by si netroufli vozit ilegální odpad na zkorumpované skládky.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena