Chodím krajinou, ale vem mě čert, jestli někdy spatřím volně pohozenou kost. Gari i Nora je nacházejí na každém našem výletě. Jako kdyby okolí Zvole bylo plné zmírajících zvířat, která tu padají, zdechají a rozpadají se na bílé součástky.

Snažím se zabránit tomu, aby se příbytek proměnil ve skladiště kostní moučky. Do určité míry ctím zásadu, že jen pes ví, co je dobré. Dávám najevo námitky, pokud se pes zmocní rozjeté žáby anebo chcíplé myši. Jsem při tom rád, že nemusím odpovídat na všetečné otázky toho typu, jaký je, pane můj, rozdíl mezi sušenýma králičíma ušima, které kupuješ – nota bene v květinářství za drahé peníze - a mezi sušenými žábami, které se válejí na asfaltu? Nemusím nic vysvětlovat. Ucho je pokrutina, protože je v pytlíku a prodává se, a žába je hnus.

A co kost?

Dělám, že ji nevidím, pokud je mimo pozemek.

Navíc, jak známo, kost psovi sluší jako... inu, jako kost psovi.

Dej mi tu kost! Nedám!

Zase hra o jablko

V psích hrách se nevyznám, mají proměnná pravidla. Loni jsem věděl, že se na procházce s Norou – v druhé polovině roku - někde objeví jablko. Nora ho umí nalézt kdekoli a jistě by ho našla na severním pólu nebo na Sahaře. Jenže letos, nulový zájem. U nás v ulici je parcela, roste na ní planá jabloň, popadaných jablíček se tam válí spousta, ale Nora nedbá.

Vysvětloval jsem si to příchodem Gari, nového elementu. Až dnes...

Hluboko v lese, jablíčko kde se vzalo, tu se vzalo, Nora v plné formě, pohazovala jím do výšky, metala do dálky, kutálela ho. Pravda, Gari v tu chvíli byla někde jinde. Že by přece faktor?

Námět pro výzkum typu „vědci zjistili, že...“
Ve výzkumu se pokračuje. Mohl bych, napadá mě, požádat o grant!

Kde všude je jablko

Začínám chápat, jak je to s Norou a jejím vztahem k jablkům. Udivoval mě její nezájem o padavčata u nás v ulici. Planá jabloň je i v sousední ulici, na parcele, kde jsou umístěny kontejnery pro tříděný odpad. Ani tam se Nora o spadaná jablka nezajímá.

Už jsem tu zaznamenal její úlovek v lese. Ano, najít jablko pod jabloní je nuda. Ale najít jablko v borovém lese, to je něco!

Navštívili jsme s Ljubou Bonsai centrum v Libčanech, já tam jezdím už třicet let, je to úžasné středisko pro lidi milující zahradu. Z jabloní tu bonsaje nedělají. kde tedy objevila Nora jablko ve skleníku plném nádherných bonsaistických výtvorů?

Jen ona ví. A nepoví. I to je součástí hry o jablko.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena