Právě před rokem se narodila naše Gari. Drželi jsme jí palce, aby se výročí dožila – v poslední době má na kontě sérii sebezničujících výkonů. Ještě včera jsem jí z tlamy vyrval igelitový pytlík, který se chystala pozřít. V sobotu se podařilo zabránit šemíkovskému skoku ze skaliska Homole, ale den před tím se zřítila do ohrobeckého pidivodopádu.

Takže jí budeme přát mnoha leta živijó. Ale bude to makačka, ta mnohá léta, milá Garinko. Zatím je na zvážení, zda jí spíš sluší přízvisko Hromdopolice nebo přezdívka Calamity Jane. Ono asi jedno k druhému. Ale i proto tě máme rádi a přejeme všechno nejlepší.

Ale dovede se tvářit moudře

Chodí kašel okolo

Gari občas kašle, zvláště po ránu. Kdyby to byl prohulený prochlastaný flamendr, nebylo by divu. Ovšem kašel není žádná legrace, slýchám o epidemii psího kašle a dnes jsem v lese potkal pána s pointří fenkou a ta hodně těžký psí kašel právě prodělala.

Podle toho, co líčil, je to hodně vážná nemoc, záchvaty jsou celonoční se zvracením a dalšími neblahými výjevy. Gari kašle jen decentně a jak řečeno, spíš ráno.

Možná, že je to kašel společenský.

Huch huch, pane, není čas na to vyrazit do lesa? Vím o jednom křoví, ve kterém nehorázně vřeští kosáci a je třeba jim dát za vyučenou!

Možná i tak. Důkaz podat nelze. Jisté je, že navštívíme keř a Gari s Norou podají kosákům vysvětlení, jak mlčeti v lese..

Kosáky třeba přísně prohlédnouti

Bez obojku

Vyběhly s obojky, tedy s dvěma obojky, přiběhly s jedním. Nora ten svůj někde ztratila. Je to pěkný kožený obojek a na kroužku pro známku je i plíšek s telefonním číslem. Obojek mohla ztratit v křoví, v houští, v oraništi, při dolování myšího hnízda. Na stovce míst, která stačí oběhnout a prozkoumat. Má ke ztrátě deset příležitostí v jedné minutě.

Proč vůbec obojek nosí?
V tuto chvíli se kloním k jedinému vysvětlení – aby bylo co ztrácet.

Zkuste to neztratit v tom švunku

No a co

Ljuba načapala Garinu, jak leží na posteli. To by měl být podnět k zásahu, ke zvýšení hlasu a hrozebným gestům, ke křiku a proslovům typu „jedeš odsud, koukej táhnout do pelechu, potvoro“ a podobně.

Jenže na té posteli ležela čerstvě vypraná deka z Garina pelechu. Ležela tam, aby se jaksi vytáhla nebo aby si odpočinula, krátce – ležela tam.

Takže Gari ležela sice na posteli, ale byla od nepovolené postele izolována povolenou vrstvou psí deky. I soudní dvůr ve Štrasburku by tím měl zamotanou hlavu.

Gari ten právní zádrhel vyřešila krátkou cestou. Zvedla k Ljubě oči a řekla jimi:
“No a co?“

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena