Bestie nelhaly - sněží!
Do mobilu dostávám SMS zprávy o důležitých událostech. Často mě štvou, když dostanu zprávu (za okurkové sezóny), že si Franta Kudlanů zapomněl v hospodě Na růžku čepici - já chci politické zprávy (kdyby si Na růžku zapomněl čepici Paroubek, byla by to politická zpráva). Včera odpoledne přišla zpráva meteorologická, že se blíží sněžení. Bylo krásné modré nebe - v IDIF jsem vedl seminář, poprvé letos jsme mohli jít ven, máme tam u kaple sv. Longina v Hálkově ulici prostor, kde můžeme dělat všelijaké fotografické kumštíky. Ještě večer jsem se vyjadřoval pohrdavě a nad ránem, koukám z okna - a chumelí! Copak sakra s tím nebude nikdy konec?
Teď vezmu Iris a půjdeme odklízet sníh. Že já si nedělal čárky!
Je to taková nanicovatá práce, to odklízení sněhu. Dřete se a za vámi je hned vidět kus práce. Málokterá činnost má tak okamžitě viditelné výsledky.
Jenomže nejsou vidět pořád a kdybyste byli člověk, který odklidil nejvíc sněhu na světě (určitě někde JE takový člověk, nebo byl) , nebude to na něm znát.
Hergot - jaké pitomosti tu ještě napíšu jen proto, abych oddálil chvíli, kdy mám popadnout hráblo a odklízet sníh?

Drsný žert
Hostince mají dnes roztodivné názvy, za všechny uvedu "U vystřelenýho voka" vedle tunelu Karlín - Žižkov v Praze. Intelektuálsky rafinovaný název nese podnik "Solidní nejistota". Zlověstný název nese "Uzi bar". A onehdy jsem si všiml restaurace "U skokana".
Ono by na tom nebylo nic divného, kdyby to nebylo pod Nuselským mostem - a aby to opravdu každému došlo, nuselský most je na poutači vymalovaný.
Neberte to tak, že bonzuju a ukazuju prstem. Humor zvaný "černý" je humor jako každý jiný a dánské karikatury mi nevadí, naopak, plně se ztotožňuji s jejich obsahem, namířeným ne proti Mohamedovi, ale proti teroristům, kteří Mohameda špiní a urážejí tím, že v jeho jménu vraždí.
Ale ten skokan...
Vzpomněl jsem si na fotoreportáž ze začátku devadesátých let: to nahoře na mostě váhal nějaký nešťastník, zdali má skočit nebo nemá a dole na něj čuměli pivaři, vylezli z hospody s půllitry v rukou, pokřikovali a povzbuzovali ho: "Skoč, skoč!"
Třeba to bylo zrovna tady.
Co na to říct?
Maminka říkávala při podobných příležitostech - Bože, máš ty ale všelijakou čeládku!

Půjčovna kol
Na bezvadnou věc jsem narazil před budovou rozhlasu v Praze v Karlíně-na Invalidovně: něco jako automatická půjčovna kol! O co jde, je vysvětleno na internetu, stručně: musíte si koupit kartu a pak můžete uvolnit kolo ze stojanu a pak ho zase do stojanu vrátíte. Automat vám odečte z karty kredity. Pokud jsem to správně pochopil, stojany jsou zatím jen v Karlíně, další stanice bude na Masarykově nádraží. Moc taky nerozumím tomu ceníku. Když si půjčíte kolo a vrátíte ho mezi 30 a 60 minutami, slízne to 15 kreditů=korun. Mezi 120 a 1440 minutami - 100 kreditů=korun, to je 24 hodin. Pak ale je tam nějaký údaj 9999999 minut za dvě stovky a tomu jaksi nemůžu přijít na kloub, asi to bude nějaký překlep, nebo co.
Každopádně je to skvělý nápad. Kolo je tak nápadné, že je neukradnutelné, aspoň si to myslím. Projekty tohoto typu ale troskotají na tom, že bohužel jsou mezi námi hovada. V Holandsku se už dlouho pokoušejí půjčovat "bílá kola" zdarma a nepřál bych vám vidět,jak s nimi hovada zacházejí... Přál bych projektu Homeport, aby se rozšířil po celé Praze!

Ve znamení kalamity
Koho by napadlo, že zlatý hřeb zimy nastane čtrnáct dní před oficiálním začátkem jara! Ještě v sobotu večer jsem odklízel sníh s přesvědčením, že si dělám strejčka na ráno a že se půjdu projít s Iriskou po uklizeném chodníku. Copak jsem mohl tušit, že v neděli budu pětkrát odklízet sníh?
Zpočátku moje počínání Iris bavilo, ale při třetí rundě jenom vystrčila nos ze dveří a velmi nedůvěřivě se dívala ven. Možná, že si myslela, že jsem to všechno spískal já, protože mě baví odklízení sněhu. Slavnostně zde prohlašuji, a řekl jsem to i Iris: nebaví mě to!
Ljuba s Annou Marií byly v Železné Rudě na lyžích. Vracely se odpoledne domů, vyjížděly ve dvě odpoledne. Nejhorší úsek cesty - z Břežan do Zvole! Inu, jsme na horách, ale malinkých. A malí jsou vždycky biti.

Mnichov
V soboru jsem byl na Spielbergově filmu Mnichov. Je to cosi jako filmová rekonstrukce teroristické vraždy izraelských sportovců na olympiádě Mnichově a následné odvetné akce Izraele. Ten, což je historický fakt, vyslal svoje agenty, aby pobili vrahy. Těch bylo jedenáct, agenti usmrtili devět z nich.
Je to strašná, tragická událost. Spielberg je mistr, který nenatočí filmově špatný film. Přesto jsem smutný a znechucený z vyznění filmu:
Vyplývá z něho, že "všichni mají svoji pravdu" a že teroristé jsou také lidé, které je třeba chápat. A že si Izraelci za jejich nenávist mohou sami. A že ti agenti sami byli znechuceni z toho, co dělají a že jejich velitel z toho nakonec byl celý na měkko, jak "roztáčí kolo pomsty".
Nejhorší na tom filmu je, že je "jakoby objektivní". Všechny argumenty zazní. Vše je tam řečeno - i to, že teroristé si přejí zničení Izraele. To je ta největší podlost právě tohoto specifického druhu indoktrinace: divák má být omámen a a je v něm vyvoláván dojem, že vidí syrovou skutečnost a sám si z ní - bez pomoci - utváří úsudek. Ve skutečnosti ho Spielberg vede za ruku a diktuje mu, co si má myslet.

Až vybuchne první islámská atomová bomba, možná, že pan Spielberg i o tom natočí film. Náležitě dramatický, moudrý, vše chápající, s argumenty pro obě strany a s vyzněním - co těm chudákům jiného zbývalo, než na ty agresory hodit atomovku?

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena

Ondřej Neff