Garinka hárá už třetí týden. Dostala se tedy do fáze, kdy podle všech regulí vymyšlených Matkou přírodou by se mohla stát Matkou psicí. Zatím ale se k pejskům chová kamarádsky, nikoli jako milostnice.

Včera jsem měl oba pejsky v ateliéru v Břežanech. Vrátil jsem se s nimi domů a asi pět minut nato mi volala Ljuba. Také se vracela domů a už byla u nás v ulici.
„Máš u vrátek Garinku!“
Zrovna jsme ji hledal po domě.
Ljuba, když vjela do ulice, viděla už z dálky psa, jak se nám dobývá do vrátek. Napadlo ji, že je to nějaký nápadník a ona to byla Garinka.
Potvora, proklouzla mi, když jsem zavíral vrátka.
Žádný pes široko daleko, tak snad to dopadlo dobře. Ledaže by nastalo Neposkvrněné početí.

Nezbednou mládež vychovávati

Štěně se zmítá na konci vodítka. Vodítko napnuté, že by na ně mohl král David zahrát jako na harfu. Strašně by chtělo za Gari a za Norou. Stojíme před domem Sally, ta se zrovna vybatolila z vrátek, je to dáma v letech.

Říká se tomu socializace psa. Vybízím paní na druhém konci vodítka, aby pejska pustila. Po nějakém zdráhání poslechne. Štěně vystřelí kupředu a už má krk v Garinčiných čelistech a už leží na zádech. Neděje se nic, je to výchova, jak se chovat ke starším zasloužilý, vždyť Gari je už devět měsíců! Dozrála do stavu, kdy bude vychovávat nezbednou mládež.
Štěně sebou švihne na záda, bříško odhalené, packy rozhozené. Ještě chvilku a bylo by vše vyřešeno. Hrálo by si se Sally, doyenem sboru, s Norou a Gari.

Paní s jekotem polapí štěně, zahákne a odvleče.

Tak tohle není socializace. Za devět měsíců se bude tahle fenka rvát.

Milovník na suchu (na mokru)

Konala se velká sláva, pozdní narozeniny naší Dominky a sousedovic Davídka, přišli i přátelé ze sousedství s Ronnym, osmdesátikilovým leonbergrem. Ljuba odvedla Gari a Noru na procházku, aby je vyvenčila, než se sama ke slávě připojí. No a Ronny vzal roha, utekl a místo, aby šel na slavnost, běžel za Gari a Norou.

Dohnal je na konci ulice, nenechal se přesvědčit k návratu, takže ho Ljuba zařadila do tlupy. Měl velký zájem o Gari, jenže ta ho kousala do krku, jak už to ženské dělávají pánům, kteří na ně jsou hodní. Nicméně ho Gari s Norou vzaly mezi sebe a běhaly s ním a on jim kupodivu stačil.

Až doprostřed lesa, kde si sedl, jazyk mu visel z huby jako matrace a civěl na Ljubu s výzvou: nechceš mě odnést domů?

A víte, že nechtěla?

O žárlivosti

Gari už má své dny za sebou a zase (ne)smí skákat po posteli. Ronny jí ale zůstal jako trvalý nápadník. Běhá za ní a dostává za to kouř, jak už to bývá. Slečna štěká jenom na něho, jinak štěkot přenechává Noře. A on se tomu dobromyslně směje a raduje se, když ho kouše do jeho huňatého leonbergřího krku.

Nedovedu nahlédnout Noře do hlavy a neumím číst v toku jejích myšlenek. Zajímalo by mě, zdali žárlí, jestli by taky chtěla kousat do krku sedmdesátikilovou huňatou uslintanou obludu. Asi ano, ale nedá nic najevo.
To až večer si v koutě popláče a zapíše pár trpkých odstavců do deníčku.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena