Hledání ztraceného času
Možná snad mám i nějaké dobré vlastnosti. Rozhodně mezi ně nepatří pořádkumilovnost, nebo spíš - schopnost pořádek trvale udržet. Jelikož se protivy přitahují, spojil jsem život s Ljubou, která pořádek udržuje s býčí úporností. No a vida - v některých ohledech je výsledek stejný.
Kdyby existovalo něco jako "hledací tachometr", bylo by zajímavé porovnat, kdo z nás dvou tráví víc času hledáním. Včera jsem se tu zmiňoval o tom,jak jsme hledali Iris - toto byl speciální případ. Obvykle jde o hledání předmětů. Klíče. Doklady. Všechno možné i nemožné.
Divadelní hra.
Ano, Ljuba se připravuje na premiéru ve Strašnickém divadle (Solidarita) a její kolegové netuší, jak vážně je zdar představení ohrožen: nemůže poslední existující kopii textu najít!
Na hledání takové věci je pouze jeden rys potěšující nebo aspoň konejšivý: těším se, z jak nesmyslného kouta se ztracený text vynoří. Náš dům ve Zvoli opravdu není velký, je to spíš domek než dům. Propátrali jsme ho včera večer jistě pětkrát. Text musí být v jeho zdech. Oba jsme ho viděli tam či onde ležet - než se ztratil. On se vynoří. On vyplave. Ale odkud?

Nicméně, zpět k původní otázce. Jak je možné, že oba ztrácíme předměty? Vysvětlení mě napadá jediné. My neztrácíme předměty. Předměty, v daném případě text divadelní hry, se ztrácejí samy, odcházejí od nás, prchají, skrývají se, jsou nadány vlastní potměšilou vůlí. I kdyby byly přibity ke svému vyhrazenému místu, najdou si nestřežený okamžik a vyviklají se z hřebíčku.
Proč to dělají, to je záhada. Ostatně, i vědci zabývající se základními otázkami všehomíra si lámou hlavu nad problémem ztracené hmoty.
Když se prohřešuje 90 procent hmoty ve vesmíru, proč by se neměl pohřešovat jeden text divadelní hry?

Co všechno se hledá
Včera jsem se tu zmiňoval o ztraceném čase a hledání předmětů - konkrétně, Ljuba hledala text divadelní hry, kterou studuje ve Strašnickém divadle. Jeden čtenář mi radil - nehledejte, najde se samo! Moudrý to muž. Text ležel v kuchyni na kuchyňské lince - v etapě hledání jsme oba, nezávisle na sobě, kolem něho desetkrát prošli a neviděli.
On tam nebyl - propadl se v čase do mimoprostoru. Taková je technická podstata hledání a ztrácení!

Co všechno se hledá?
Samozřejmě mobily: jednoduché je, když je zapnutý, stačí vyťukat číslo na jiném mobilu a potvora se sama ozve. Horší je, když je vypnutý. Pak je nutno čekat na vynoření z mimoprostoru.

Mockrát jsem hledal auto. Onehdy docela zoufale: navštívil jsem jednu hnusnou instituci a měl tam delší řízení a pak jsem vyšel ven a auto tam nebylo. Bylo to v neděli ráno, všude pusto. Vrátil jsem se dovnitř a zoufale se ptal vrátného, jestli i v neděli odsud policajti odtahují auta.
Podíval se na mne jako na jarního a povídá:
"Přišel jste jiným vchodem, pane!"

Ještě k hledání, neděle 7.5. Napsal mi pan P.G.:

Velice dobře tuto situaci znám. Možná nám technika pomůže. Bohužel nemohu dodat žádný odkaz, info mám od syna, který se mnou soucítí (je mu sice jen 18, ale občas se už taky zapojí do hledacího šílenství). Prý už existují malé krabičky - něco jako malý přívěšek na klíče. Komunikují přes bluetooth a funguje to tak, že z mobilu nebo PDA řeknete, co hledáte a daný předmět - resp. příslušná krabička se rozpípá a rozbliká. Nebo jiná možnost - očekává se rozvoj RFID čipů, mají se časem používat místo čárových kódů na výrobcích. Dovedu si pak představit přístroj "přihořívá, přihořívá, hoří..." - zobrazí vám, zda vámi hledaný předmět je v místnosti nebo ne. Pak snížíte citlivost přístroje a procházením místnosti lokalizujete třeba stůl. A další snížení citlivosti....

K tomu odpovídám:
Už aby to bylo! Bývaly přívěsky na klíče, které se rozpípaly jako reakce na zahvízdání. Muselo se ale hvízdat v určitém tónu, což je zcela mimo mé schopnosti - a navíc, reagovaly na podobný tón, jakéhokoli původu. Takže ve výsledku si ta věc hvízdala kdy chtěla.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena