27.9.2016 | Svátek má Jonáš






BEST OF HYENA: Cesta k hotelu

27.8.2013

Rozumí se, že cesta k psímu hotelu. Málo platné, občas musíme odjet na delší dobu než na pár hodin a někam, kam Noru vzít nemůžeme, a psí hotel je jedno z možných řešení. Je zde poblíž rodina, která se tím zabývá, bere do péče maximálně tři psy a sama dva pejsky chová. Je to tedy zařízení komorní a, jak se ukázalo, velmi přátelské.

Šlo o první seznámení, spíš o společnou procházku. Jeden z chovanců byl dalmatin, tedy příbuzný Fanánka. To bylo pro Noru příjemné překvapení, bohužel se ukázalo, že je to dalmatin nehravý, poněkud netečný. Zábavu jí vynahradili dva mrňousové, jokršírek a bišonek.
Zatím nějaké delší odloučení nehrozí, bylo to spíš takové předběžné opatření. První krok, nicméně byl to krok zřetelně vykonaný správným směrem.

Pěkný výkon!

Dva sestřely v jediném dnu, to zaslouží pochvalu. Kritéria jsou přísná. Za sestřel se dá počítat jen to, co jsem viděl na vlastní oči nebo co viděla Ljuba. Prvního motýla běláska Nora sundala na cestě kolem Myší louky k Dubu. Byl to sestřel poněkud nedotažený. Útokem běláska srazila a zbavila ho letuschopnosti. Musel jsem mu krátit trápení. Ale vzápětí Nora vyrazila proti bojovému motýlovi znovu a to byl krásný čistý zásah. Chňap a bojový motýl zmizel z bojového nebe.

Pravda, mám smíšené pocity. Spolu s Mládkem nechávám všechno živé žit a mouchám i vosám otevírám okno, když k nám zabloudí a bzučí. Na druhou stranu jsem rád, že se Nora stará o motýly a na zajíce a srnky není zvědavá.

Mokřina

A je to tady, nejkrásnější léto (co paměť sahá daleko dozadu) je za námi. Odpoledne jsem Noru prohnal na kole – v dešti. Kde jsou ty časy, kdy se kola bála! Teď se bojím já, že mě sejme...

Když už jsme u toho sejmutí, zapomněl jsem tu referovat, jak mě sundala Dominka, když jsem ji učil jezdit na kole. Jela za mnou, já se ohlíd, kde je, a to ona mě předjela a utřela mi nos. Šel jsem na bok, stačil jsem ale vyskočit i s kolem, dopadl jsem, zase jsem vyskočil a takhle jsem hopkoval jako Gumídek, než jsem to ustál. No a dítě se smálo a smálo.

Nora mě tedy nesejmula a okruh v dešti jsme absolvovali v pořádku – kupodivu nebyla ani zabahněná. To se podzim hlásí vlídně, aby mě nevyděsil. Nemusíš mě šanovat, podzime. Moc dobře vím, co na mě čeká...

Konzervativismus

Pejskové si myslí, že co bylo jednou musí být vždycky. Můj Gordon, ano, ten neviditelný pes, jednou štěkal na kocoura usazeného na zděném sloupku u branky a od té doby se u toho sloupku vždy zastavil, přísně se díval nahoru a vrčel. Nora je stejně založená. Chodíme kolem nezastavěné parcely ohrazené drátěným plotem. Nora zpoza plotu vyhrábla jablíčko – to je její oblíbená hračka, už jsem o jejích jablíčkářských úspěších tady několikrát referoval. Ovšem bylo to jedno jediné jablíčko. Není tam žádné jiné. Není živá moc, která by jí mohla její blud vymluvit.

Nakonec budu muset někdy v noci ten plot přelézt a na parcele zasadit jabloň. Co bych pro dítě neudělal!

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena



Diskuse


V. Bok
13:59
27.8.2013

P. Boublíková
5:05
27.8.2013

P. Boublíková
13:36
27.8.2013

J. Vyhnalík
14:31
27.8.2013

P. Boublíková
19:07
27.8.2013

J. Vyhnalík
20:21
27.8.2013

P. Boublíková
21:03
27.8.2013

počet příspěvků: 10, poslední 27.8.2013 09:03









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.