Vraceli jsme se z procházky a bylo nás fakt pět. Já s Dominikou a její kamarádkou Sárou a dva pejskové, Sally a Nora. Sally šla první, už se těšila domů. Obě holčičky se vlekly asi sto metrů za mnou a chichotaly se a poskakovaly, zkrátka – holčičkovaly a tím se vzdálenost zvětšovala. No a Nora pobíhala kolem.

Dorazili jsme do naší ulice, ohlížím se a holky nikde. Sally už mizela za rohem, tam ona a tady Sára bydlí.

Nora si přede mne sedla a dívala se na mne.

Nastala chvíle pro dialog beze slov. Kde jsou ty holky? ptala se Nora. Já nevím. Víš co? Běž se po nich podívat, já na to.

Nora se rozběhla, šup za jeden roh, a za chvilku se už vracela a za ní ten rozchichotaný pár. Moudrý pes holky přivedl.

Moudrý pes... A to jí budou až za půl roku tři roky. Jak bude moudrá, až jí bude šest?

Pes Baskervillský

Ve čtyři šero, v pět tma tmoucí, a hledejte pak psa! Nora je naštěstí vidět, její převážně bílé tělo se kmitá mezi stromy a máte na výběr: je to Klekánice nebo Nora? Zatím to vždycky byla Nora.

Včera ale leknutí. Mezi stromy světýlka. Ne, Klekánice nesvítí a na svatojánské broučky je zima. Takže to musí být Pes Baskervillský.

Když musí, tak nemusí. Byl to Ídy a na krku měl svítící obojek. Ídy, pes hodný, do Baskervilla má tak daleko, jako jeho obojek do svělušek.

Večerní únava

Hodiny plynou. Za okny už dávno tma. Píšu. Na kanapi za mými zády podřimuje Nora. Ljuba mi volá, že se vrací z města. Řeknu to Noře a navrhnu jí, že bychom mohli obejít blok, než paní přijede. Neochotně souhlasí. Plouží se za mnou. Chápu to. Je už pozdní hodina.

Obejdeme blok. Vrátíme se domů. A tam hle – jiný pes než s jakým jsem vyšel ven! Skáče, lítá po kuchyni, sebere plyšového krokodýla a vyžaduje, abychom si hráli na Evropskou unii. Ta, jak známo, chov plyšových krokodýlů zařadila do seznamu zakázaných a politicky nebezpečných činností. Hra je to náročná a vede k únavě a vyčerpání.

Mé únavě a mému vyčerpání.

Úplná smečka

Bylo to opravdu nabité odpoledne pro mne i pro Ljubu a Nora ho strávila u Věry a Pepíka – s Fanánkem. Přijel jsme ji vyzvednout až někdy v půl deváté večer. Měla radost, že mě vidí, skákala, kroutila se kolem mě a běda Fanánkovi, když ode mne taky chtěl pohlazení. No a pak jsme si s jejími dočasnými pěstouny sedli a povídali si a ona pořád odbíhala - v domě mají průlez pro pejska - a vyhlížela u dveří. No ano, kdepak je paní, když už pán přišel?

Dočkala se. Když už jsme byli doma, Ljuba se taky z města vrátila. Smečka byla pohromadě. No a Nora se mohla spokojeně věnovat svému krokodýlovi. Pak teprve byla rodina skutečně pohromadě.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena