Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996
24.4.2024 | Svátek má Jiří
BEST OF HYENA: Byl jsem profesóre
24.10.2006
Práce kolem trati
Ze Zvole do Prahy (a naopak) rád jezdím přes Vrané, kolem Vltavy. Silnice vede podél trati sázavského pacifiku. Ta je v této době přerušená, uzavřená, vlaky končí ve Zbraslavi: upravuje se terén nad tratí. Včera jsem o těch pracích vedl hovor se stopařkou. Byla to paní ani ne tak moc v letech, jako spíš byla zhuntovaná pivem, bůčkem a závistí vůči sousedům, ta zloba jí čišela z tučného obličeje. Usedla do auta (vezl jsem ji ve směru od Zbraslavi do Vraného). Zapředl jsem asi takový dialog:
Já: Ta stráň padala dolů do kolejí?
Ona: No jo.
Pak bylo chvilku ticho. Stráň je skoro strmá, tedy skoro kolmá. Viděl jsem, že na ní vyřezali stromy, byly to nějaké dřeviny z náletu, břízy a akáty. Vypadala na to, že je to hodně padací stráň. Pročpak asi kácejí ty stromy, napadlo mě, vždyť ty ji drží svými kořeny?
Já: Jenže když to takhle vyřezali, tak ta stráň bude padat o to víc, ne?
Ona: Voni tam něco vysázej.
Pak už jsem se raději na nic neptal, abych náhodou nějakou neslíz.
S těmi stopaři je to zajímavé - na trase Zbraslav - Vraný je vozím často, moc zábavy s nimi není, většinou z nich je cítit chlast, občas pot a smradlavén nohy. Zábavy si s nimi člověk neužije. Příjemní byli stopaři, které jsem vezl daleko do Německa - onehdy, když jsem jel na Photokinu do Kolína nad Rýnem, vezl jsem je až k Norimberku! Studenti, kluk s holkou, povídali jsme si a bylo to fajn. Ta holka vyprávěla, že byla loni stopen až v Íránu. A teď jeli na půlroční stáž do Štrasburku. Upřímně jsem jim pak popřál šťastnou cestu dál... i životem.
Byl jsem "profesóre"
Někdy před patnácti lety jsem obědval v originál italské restauraci v New Yorku a velmi mě zaujalo, že mi vrchní říkal "dottore". Připadal jsem si jako postava z Felliniho filmu! Nemohl vědět, že mám doktorát. Poznal to podle jiskry intelektu v oku? Podle tvaru lysé hlavy? Radil jsem se o tom s jedním znalcem poměrů.
"Říká dottore každému nad padesát. Za deset let ti bude říkat professore."
Od té doby jsem v New Yorku nebyl a nevím, zdali se poměry v italských restauracích změnily. Rozhodně ale po dnešku budu titul "professore" vyžadovat! Vedl jsem řeč na novinářské vysoké škole, tedy v té škole, kde jsem sám studoval a doktorát posléze vydobyl na základě doktorské práce o francouzském studentském anarchismu.
Byl to zvláštní pocit. Samozřejmě, že jsme zvyklý na promluvy k shromážděním - vždyť vedu semináře v našem Institutu digitální fotografie IDIF. Jenže vysoká škola je vysoká škola. Cítil jsem se tam jaksi uctivě. Jsem si vědom toho, že kdo umí umí a kdo neumí, učí a jelikož o novinařině a její praxi vím opravdu hodně, připadalo mi trochu pitomé o tom někomu vykládat. Nejlíp se vykládá o něčem, o čem nemáte ani tušení.
Nicméně mě uklidnilo, že poměry jsou pořád stejné jako za mých časů. Učenosti nezabírají. Stačí ale nastolit nějakou bombastickou tezi a úspěch je zaručen. Takže zde tato teze:
Internet je jako veliké rozsáhlé město. Jsou zde malé útulné domky i velké paláce, jsou zde zábavní centra a nevěstince, jakož i školy a svatyně, samozřejmě obchodní domy. A pod tím je síť kanálů - to jsou komentáře pod články, v nich tečou splašky a zvratky a když se tam náhodou někdo slušný namočí, zděšen prchá.
Ta se líbila nejvíc a na to téma mají vzniknout hned dvě klauzurní práce. Už se na ně těším!
Ze Zvole do Prahy (a naopak) rád jezdím přes Vrané, kolem Vltavy. Silnice vede podél trati sázavského pacifiku. Ta je v této době přerušená, uzavřená, vlaky končí ve Zbraslavi: upravuje se terén nad tratí. Včera jsem o těch pracích vedl hovor se stopařkou. Byla to paní ani ne tak moc v letech, jako spíš byla zhuntovaná pivem, bůčkem a závistí vůči sousedům, ta zloba jí čišela z tučného obličeje. Usedla do auta (vezl jsem ji ve směru od Zbraslavi do Vraného). Zapředl jsem asi takový dialog:
Já: Ta stráň padala dolů do kolejí?
Ona: No jo.
Pak bylo chvilku ticho. Stráň je skoro strmá, tedy skoro kolmá. Viděl jsem, že na ní vyřezali stromy, byly to nějaké dřeviny z náletu, břízy a akáty. Vypadala na to, že je to hodně padací stráň. Pročpak asi kácejí ty stromy, napadlo mě, vždyť ty ji drží svými kořeny?
Já: Jenže když to takhle vyřezali, tak ta stráň bude padat o to víc, ne?
Ona: Voni tam něco vysázej.
Pak už jsem se raději na nic neptal, abych náhodou nějakou neslíz.
S těmi stopaři je to zajímavé - na trase Zbraslav - Vraný je vozím často, moc zábavy s nimi není, většinou z nich je cítit chlast, občas pot a smradlavén nohy. Zábavy si s nimi člověk neužije. Příjemní byli stopaři, které jsem vezl daleko do Německa - onehdy, když jsem jel na Photokinu do Kolína nad Rýnem, vezl jsem je až k Norimberku! Studenti, kluk s holkou, povídali jsme si a bylo to fajn. Ta holka vyprávěla, že byla loni stopen až v Íránu. A teď jeli na půlroční stáž do Štrasburku. Upřímně jsem jim pak popřál šťastnou cestu dál... i životem.
Byl jsem "profesóre"
Někdy před patnácti lety jsem obědval v originál italské restauraci v New Yorku a velmi mě zaujalo, že mi vrchní říkal "dottore". Připadal jsem si jako postava z Felliniho filmu! Nemohl vědět, že mám doktorát. Poznal to podle jiskry intelektu v oku? Podle tvaru lysé hlavy? Radil jsem se o tom s jedním znalcem poměrů.
"Říká dottore každému nad padesát. Za deset let ti bude říkat professore."
Od té doby jsem v New Yorku nebyl a nevím, zdali se poměry v italských restauracích změnily. Rozhodně ale po dnešku budu titul "professore" vyžadovat! Vedl jsem řeč na novinářské vysoké škole, tedy v té škole, kde jsem sám studoval a doktorát posléze vydobyl na základě doktorské práce o francouzském studentském anarchismu.
Byl to zvláštní pocit. Samozřejmě, že jsme zvyklý na promluvy k shromážděním - vždyť vedu semináře v našem Institutu digitální fotografie IDIF. Jenže vysoká škola je vysoká škola. Cítil jsem se tam jaksi uctivě. Jsem si vědom toho, že kdo umí umí a kdo neumí, učí a jelikož o novinařině a její praxi vím opravdu hodně, připadalo mi trochu pitomé o tom někomu vykládat. Nejlíp se vykládá o něčem, o čem nemáte ani tušení.
Nicméně mě uklidnilo, že poměry jsou pořád stejné jako za mých časů. Učenosti nezabírají. Stačí ale nastolit nějakou bombastickou tezi a úspěch je zaručen. Takže zde tato teze:
Internet je jako veliké rozsáhlé město. Jsou zde malé útulné domky i velké paláce, jsou zde zábavní centra a nevěstince, jakož i školy a svatyně, samozřejmě obchodní domy. A pod tím je síť kanálů - to jsou komentáře pod články, v nich tečou splašky a zvratky a když se tam náhodou někdo slušný namočí, zděšen prchá.
Ta se líbila nejvíc a na to téma mají vzniknout hned dvě klauzurní práce. Už se na ně těším!
Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena
J.Kraus
Nešel by u těch příspěvků zavést nějaký filtr podle jmen (nicků) komentátorů?
14:00
24.10.2006
rtyrtyrty
Re: Re: Nešel by Proc lidi stopujou a proc je obcas nekdo sveze? Sam nevim.Ale...
18:13
24.10.2006
Pobavený pravicový volič ©
Re: Re: Re: Nešel by V USA je stopování opravdu neobvyklé. Po okreskách nikam...
18:18
24.10.2006