Nora o něco zavadila pravou přední a udělala si tam bolístku. Nic vážného, až na to, že si ji pořád líže. Večer Ljuba přistoupila k opatření číslo dvě. Ta jednička, to je mazání mastičkou a domluva typu „nelízej si tu tlapku“. Druhý stupeň je obvaz.

Štěstí, že je Nora hodná a disciplinovaná. Obvaz si nerve, a dá se tedy čekat, že se bolístka zahojí.

Lepší by bylo, kdyby nelítala jak šílenec a bolístky si nepůsobila. To se však očekávat nedá.

Nevšimly si

Běží za mnou, ale mnohem častěji přede mnou a přísně hlídají, kde se co šustne. Jejich pozornosti neunikne bojový motýl a jakmile drzý opeřenec pípne v křoví, vrhají se za ním zleva i zprava, tedy obchvatem podle pouček válečné vědy. Mají oči na stopkách a uši citlivější než radary. Gari a Nora, to jsou vždy pozorné dohlížitelky, a kde je něco ukryto mimo dosah zraku a utají se před sluchem, odhalí to čich: občas se jedna nebo druhá, lépe obě, zastaví a nozdrami probírají jednu molekulu vzduchu za druhou a s přimhouřenýma očima analyzují, až dojdou k výsledku.

Někdy nedojdou.
Běží přede mnou, já jedu na kole. V místě zvaném Markovičky poutá jejich pozornost pejsek voříšek, běhá za plotem, povykuje na ně a, soudě podle tónu, nelichotí jim.

Vpravo u cesty leží rezavý kocour. Statný chlapák, má nakročeno stát se tygrem. Leží a lenivě na mě zírá. Ze sedla kola ho vidím zcela jasně. Jak to, že ho ty moje dohlížitelky nespatřily?

Barvou splýval s jehličím. Ani nedutal, takže ani zrak, ani sluch ho nemohl zachytit.
A čich taky ne, protože to byl kocour z jiného světa, kocouří přízrak.

Tandem

Obě běží jedna druhé v závěsu, Nora vede a Gari se dychtivě žene za ní. Tandem se řítí lesní cestičkou. Najednou se Nora zarazí a přísně hledí do křoví. Nejspíš se tam skrývá nějaký opovážlivý opeřenec. Gari se taky zastaví, kouká, co Nora bude dělat, zkoumá podezřelé křovisko a nakonec se do křoví vrhne.

Někdy se stane, že běží jako první Gari. Dlouho to netrvá. Nora se zastaví, Gari se pak ohlédne, co Nora dělá, a když vidí, že Nora stojí, taky se zastaví a jde se podívat, proč ta pauza. Poté Nora dostane inspiraci a rozběhne se na jinou stranu, než prve běžela Gari. Na tu správnou a Gari následuje, jako přičinlivý učedník.

Do jiné fronty!

Začalo pršet a déšť přinesl údobí bahnitých psů. Procházka tedy končí v garáži, kde máme očistný kout pro pejsky. Gari se do něho hrne první – a dokonce před několika dny, když byla ta vedra, odmítala z kouta odejít. Včera se nechala osprchovat, osušit a hrnula se ke spojovacím dveřím. Ty vedou do předsíně a pak do kuchyně, k misce se žrádlem.

No a Nora? Ta se nasáčkovala hned za ní! Do fronty osprchovaných psů!
Tak to ne, kamarádkou. K misce vede cesta přes sprchu, tak bylo, jest a bude.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena