Velikost ještě neznamená výhodu. Z trojice Ronny – Gara – Nora je Ronny jistě ten největší. Rozhodně není nejrychlejší a tak na poslední procházce ostrouhal, když se ty dvě mrňavé bestie zmocnily každá své kosti a hryzaly a jemu nedaly, takže se mohl jen bezmocně olizovat.

Všechna čest, mladé dámy s ním zacházejí s velkou přísností, zvlášť když jde o kost. Dokázaly ji přenášet a ožvykovat po celou dobu procházky a působit mu Tantalova muka.

Přesto je má rád.

Takový je úděl mužů.

Že by kanec?

Gari s Norou se vrátily z procházky a ejhle, Gari krvácela na hrudníku. Na veterině konstatovali bodnou ránu – od čeho? Rána byla čistá, žádné pozůstatky větve. Nápadně to připomíná případ, který jsme zažili s nebožtíkem Bartem, naším rotvajlerem. Utkal se taky takhle při sobotě za jednoho slunečného jarního dne s kancem a ten ho poznamenal na hrudi a na hýždích. Měl tehdy Bartíček patnácticentimetrovou ránu. Garinka je na tom líp, ani jí to nešili. Třeba to byl jen nějaký drát, ale kde drát v lese? Dostala antibiotika a občas kulhá a občas běhá normálně. A že by trpěla nechutenstvím, tak to se opravdu nedá říct.

Úspěšně děláme chudáka neboli chudnu.

Nevypadá to dobře

Není to nějak alarmujícím způsobem špatné, ale do dobrého to má daleko. V sobotu se Gari vrátila z procházky poraněná, bůhví kde k tomu přišla, na hrudi rána. Veterina, antibiotika. Zdálo se nám, že rána otéká,takže jsme na veterinu jeli znovu. Antibiotika podána tentokrát v kapačce. Garinka se chovala velmi statečně, nadšená sice není, kdo by byl, ale scény nedělá. Dnes, tedy v úterý, jedu na kontrolu a uvidíme. Taková patálie je to. Nicméně Gari neklesá na duchu, je to pořád veselý všetečný pejsek a kouká, kde by co sežrala.

To je zdroj mého optimismu.

Vpodvečer na kapačce.

Jak to bylo s Gari

Stručně zopakuji – v sobotu se na procházce Gari poranila v lese, něco si vrazila do boku. Ošetřena, nejdřív podomácky, pak na veterině. V pondělí jsme usoudili, že je třeba dalšího zákroku, pak už to byla kapačka, jak jsem tu zaznamenal včera. Jenže se to dále zhoršovalo, zvláště byl znepokojující výskyt plynových bublin pod kůží, nejdřív v oblasti rány, pak se to šířilo až na zadní tlapy. V noci jsme tedy jeli na kliniku do Stodůlek, kde Garinku znovu ošetřili. Báli jsme se, že jde o plynatou sněť, smrtelné onemocnění. Včera ji na veterině na Zbraslavi prozkoumali endoskopem a zjistili, že jsou tkáně v pořádku, žádné znepokojující změny nenalezli.

To vše se dělo v narkóze. Ránu jí pak zašili a ven vyvedli dren s odsávací baňkou. V šest večer jsme si Garinku zvedli. Sestřička ji vylovila z klece, kde se probírala z narkózy. Chvilku kvílela a motala se, ale pak zjistila, že je opodál police s plyšáky a začala se o hračky vehementně zajímat. Teď v klidu spí na svém pelíšku a my věříme, že noc bude tentokrát pro změnu klidná.

Zájem o plyšové hračky.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena