Nebudeme teď spekulovat nad tím, co skutečně vede Miroslava Kalouska a Karla Schwarzenberga k tomu, aby kvůli jednomu vysokému státnímu úředníkovi hrozili odchodem z vlády. Spíš bychom se měli zamyslet, čím je vlastně pan Bátora naší společnosti ve funkci personálního ředitele ministerstva školství tak nebezpečný - jak je nám od rána do večera otloukáno o hlavu.

Všichni tvrdí, že je Bátora "kontroverzní" a že nemá co dělat na ministerstvu, notabene na ministerstvu školství. Nikdo ale neřekl, jakou škodu tam může tento člověk způsobit a proč je jeho pozice neudržitelná. Každý má plná ústa fašismu, k němuž Bátora údajně inklinuje. Ovšem tyto „důkazy“ o „skandálních postojích“ Bátory vypadají ještě prolhaněji, než byly výpovědi jisté uklízečky v aféře Dominique Strauss-Kahn, která skončila právě včera fiaskem. Navíc také ale nikdo nedefinoval, čím je vlastně pan Bátora tak nebezpečný na ministerstvu. Bude snad coby personalista vyhazovat úředníky, kteří jsou názorově spřízněni s lidmi, jimž se posměšně říká "tábor pravdy a lásky", případně bude ostrakizovat členy TOP 09? ? Bude snad náborovat a do důležitých ministerských funkcí dosazovat Vandasovy holohlavce? Nebo bude chodit po školách a tam přednášet o výdobytcích národního socialismu? Čím je tedy na svém postu nebezpečný, že se kvůli němu otřásá vládní koalice v základech a všichni komentátoři na něj dští síru - na jednoho jediného člověka?

Jak to, že nikomu nevadí, že na podobných, ba daleko důležitějších místech ve státní správě sedí lidé, kteří strávili část života v řadách zločinecké Komunistické strany Československa? Proč se bojovníci proti Bátorovi už dávno nepohoršují nad tím, že čím vyšší stupeň v hierarchii našeho soudnictví (soud ústavní nevyjímaje) či státního zastupitelství, tím větší koncentrace bývalých komunistů? Všem je lhostejné, že v čele Senátu sedí bývalý komunista a že místopředsedou Poslanecké sněmovny je bývalý člen kolaborantské Čs. strany socialistické - ale protože ministr Dobeš má za šéfa jednoho z ministerských odborů pana Bátoru, to se všichni můžou pominout. Čeština má pro takové jednání přiléhavé výrazy: dvojí metr a pokrytectví.

A tak se můžeme ptát: Jaké kádrové nedostatky budou důvodem pro vyhazov ze státní správy příště? Jinak než kádrování se totiž "kauza Bátora" nazvat nedá. Nebude ale nutno kritéria bezúhonnosti časem dále zpřísnit? My se jen můžeme obávat, že předpoklad čistého kádrového profilu se rozšíří na další státní a polostátní instituce a skončí to tím, že kdo bude mít v osobním dotazníku škraloup, skončí u metařů. A pak že se do stejné řeky nedá vstoupit dvakrát.