28.3.2024 | Svátek má Soňa


BAHAMY: Ráj na zemi

1.10.2014

Někdy se jeden musí nechat vyfotit, aby mu druzí věřili, že tam skutečně byl. Tak i já jsem se postavila před Norwegian Sky, kterou jsem již v minulosti jela na Bahamy. Nejela jsem tam ani tak kvůli sobě, jako jsem se chtěla o svůj silný zážitek podělit se svým vnukem. Dnešní děti mají otevřený celý svět, což naše generace neměla. Nikdo nedokáže ocenit volnost jako ti, kdož vylétnou z klece.

Bahamy 1

Loď jela celou noc a ve dne zakotvila. Skočili jsme do taxíku a jeli nazdařbůh, snad do města. Kolem silnice stály různě vysoké stromy, vypadaly jako borovice. Holé kmeny jen vršky zelené čepičky. Zdálo se nám, že jedeme jednotvárnou krajinou celou věčnost. Vystoupili jsme u luxusního hotelu. Městečko hýřilo barvami jako z pohádky. Každá židle natřená třemi barvami, každá noha jinak zbarvená. Červená, zelená, modrá, všechno jedno. Jen když to září, ale dohromady, musím přiznat, to dávalo pocit ladnosti, radosti a krásy. Jistěže v tom hrálo svou roli teplo. Teplo působí na hormony, říkají muži a jistě mají pravdu. V tom žáru, v otevřeném baru miniaturního stínu popíjeli pivo a halasili na celý svět. Žádné starosti, žádná práce, kdovíjak v tom uměli chodit. Člověk jim musel závidět.

Bahamy 3
Bahamy 2

Pár mladíků přistrojeno bizarně, zřejmě v národním folkloru, procházelo uličkami. Bubnovali a pěli ze všech sil. U každého bubnu měli zavěšenou kasičku. Neminuli turistu, aby nepostáli v dobré víře ho potěšit, i když dotyčný si myslel něco jiného. Nakonec na jejich hru přistoupil. Město Freeport, jak jsme se dozvěděli, bylo upravené, ulice lemované palmami, lavičky poloprázdné, jen ten žár se procházel ulicemi, až nás posléze zahnal nazpět k hotelu. A taxík nás vrátil k lodi. Večer jsme se posadili na palubu, kde bylo jídla, co hrdlo ráčilo, a pozorovali jsme vzdalující se světýlka ostrova. Vydrželi jsme hledět na tu temnou hladinu nekonečna dlouho do noci, až se šňůra světel ztratila. Tušili jsme, že je to výjimečný prožitek, který se nemusí opakovat. Nebyli jsme sami. Zadní paluba byla plně obsazená a restaurace s barem dosud otevřené. Antracit nebe i vody a neznatelný chod motorů vytvářely dobrou akustiku pro vnímání tepu život, jeho krásy a slastí.

Bahamy 5
Bahamy 4

Po snídani jsme vystoupili v hlavním městě Baham v Nassau, kde nás vítal bezpočet obchůdků. Ke koupi tu bylo všechno, co byste mohli potřebovat, kdybyste to náhodou potřebovali. Netrvalo dlouho a spustil se teplý déšť. Někteří se před ním schovali, jiní v něm přebíhali. My se rozhodli vrátit na loď. Také bylo třeba se po ní porozhlédnout. Já jsem se ponořila do vířivky a nechala se masírovat proudy teplé vody. Kolem dokola bazénu obložená lehátka. Kdo se právě neopaloval, ten popíjel drink nebo konzumoval zmrzlinu či jinou dobrotu z restaurace. Nikdo z výletníků nemusel snad ani myslet. Na večeři jsme šli do nóbl restaurace. Jídelníček samozřejmě že v češtině nebyl, tak jsme si vybrali něco, co jsme jakživ nejedli, a jen jsme čekali, jaké překvapení nám přinesou. Ale řeknu vám, že to má něco do sebe, když se ocitnete v říši divů. Náramně jsme si pochutnali a zamířili jsme na estrádu, poté do obchodů a nakonec jsme skončili v kasinu. Snad proto že nemáme na rozhazování a ani touhu po adrenalinu, jsme se do hazardu nepustili. Jen jsme pozorovali potřebu druhých po štěstí a velkém balíku. Před půlnocí jsme se zase vrátili na zadní palubu, kde nám větřík čeřil vlásky a snoubili jsme své myšlenky s nekonečností oceánu. Možná jsme chvílemi provázeli plachetnici Kryštofa Kolumba, než doplul až sem.

Bahamy 7
Bahamy 6

Další den jsme zabalili plavky a z lodi jsme přestoupili na lodní taxík, který nás zavezl až k pláži. O lehátka jsme se prát nemuseli, vklouzli jsme do stínu palem, otevřeli pusu, do níž nám padala božská mana. Pláž bílého písku šla povlovně do blankytné čisté vody. Moře bylo teploučké a v jeho vlnách jsem se kolébala, laskala jak nikdy v životě. Přesně na této páži jsem byla před několika léty, kdy tu neměla Norwegian Cruise Line svoje přístaviště a veškerý komfort, na který jsem zírala s udivením. Dnes už jsme s vnukem měsíc doma a já se stále při usínání houpám v těch průzračných vyhřátých vlnách u bahamských ostrovů.