Je to pozice zároveň nezáviděníhodná jako záviděníhodná. Pro politika standardního typu určitě nezáviděníhodná. V rekordně krátké době se Babiš, řečeno slušně, politicky odpoutal od celého politického hlavního proudu.

Když sněmovní komise dospěla k názoru, že reorganizace policie neměla politické pozadí a že by vláda měla zvážit zásah proti olomouckým protikorupčníkům, označil Babiš komisi za šaškárnu. Parlament odhlasoval, že se musí omluvit, neomluví se. Měl před poslanci vysvětlit, kde vzal peníze na nákup dluhopisů, jež mu umožňují roční příjem v řádu desítek milionů, aniž platil daně a sociálku, nedostavil se. To vše, podškrtnuto sečteno, je na totální izolaci. Ve srovnáním s ním jsou komunisté činorodí, režimu oddaní chlapci. Lidem se to ale líbí. Večer na internetu anketa – zneužil Babiš reorganizace policie k politickému boji? Zdálo by se, že odpověď je jednoznačná, vždyť je to jasné, že zneužil. Večer hlasovalo 7 tisíc čtenářů, to je hodně velký vzorek, 30 % ano, 70 % ne. To souhlasí s názorem odborníků na politický marketing, že vřava kolem Babiše jen potvrzuje v přesvědčení Babišovy protivníky, kdežto stoupence nezviklá.

Toto se tedy zdá býti jasným.

Méně jasným je, co z toho vyplyne. Politika, to není jen umění každého vytočit. Politika je umění spolupráce. Churchill má obecně vzato pověst drsňáka, který s každým vyběhl, a dodnes kolují jeho anekdotické historky o hulvátství k lady Astor. Když ale čteme jeho paměti a dokumenty, je až úžasné, s jakou noblesou a zdvořilostí a s jakým taktem jednal i s lidmi, kteří mu nemohli být po chuti. Třeba proto, že mu prohrávali válku v Africe.

Slova o šaškárně se lidem líbí. Ale ona je to komise, tedy oficiální orgán demokratického státu. Že je to šaškárna, mohu říct já, novinářská hyena (ale neudělám to, protože si to nemyslím). Vicepremiér by takto shazovat orgán státu, na jehož vedení se podílí, neměl.

Vajíčka zpátky k soudu

Případ z listopadu 2014 půjde znovu k soudu – jde o vaječné bombardování prezidenta Zemana z listopadu 2014. Co už by mělo být výtržnictví, tedy trestný čin, když ne fyzický útok na prezidenta republiky, nota bene i na německého prezidenta Joachima Gaucka! Případ se nepochopitelně vleče už třetím rokem. Jediný kultivovaný způsob, jak se zbavit Zemana, je nevolit ho. V demokratickém státě pak přesvědčit občany, aby zvolili někoho jiného.

Ostatně tohle byl obsah Zemanova bonmotu o kalašnikovu – ten byl opravdu demagogicky překroucen do teze, že „Sobotky se lze zbavit kalašnikovem“. On tehdy řekl: „A pak existuje nedemokratická cesta - a ta se jmenuje kalašnikov.“ Což měl pravdu, leckde to tak dělají. Od házení vajíček ke kalašnikovu je bohužel blíž, než od házení vajíček k demokracii.