Před několika dny oznámil Miloš Zeman svým přátelům a nepřátelům (neutrálové nejsou), že ho Trump nepřijme coby kremelského agenta. Bylo to oznámení překvapující právě v tom, jak málo nových skutečností obsahovalo. 

Že americký prezident nepřijme Putinova patolízala, který navíc nechal zamknout dveře Hradu před velvyslancem Spojených států, to bylo zřejmé. A že je to agent Kremlu, to také polovina veřejnosti ví, respektive: on to musí vidět každý, kdo není slepý na obě oči, ale polovině veřejnosti se to líbí. Takže bylo ku podivu, proč Miloš Zeman pokládá za užitečné se o tom šířit na veřejnosti.

Do toho přijde zpráva, že naopak Donald Trump přijme Andreje Babiše, a to nikoli na svatého Dyndy, ale za čtrnáct dní. Můžeme spekulovat o souvislosti mezi oběma oznámeními. Zeman musel o rozhodnutí Bílého domu vědět. Návštěvu bezpochyby administrovala i naše ambasáda, přičemž ambasador je Hynek Kmoníček, do roku 2017 jediná rozumná a důvěryhodná figura na Hradě. Je nemyslitelné, že by jeho úřad Hrad neinformoval. Zemanova sladkobolná formulace o kremelském agentství do konceptu nějak zapadá.

To ovšem je vcelku okrajová bábovička na českém pískovišti. Babiš odjíždí do Washingtonu v době, kdy napětí mezi Trumpovou Amerikou a merkelovskou Evropou roste. Merkelová nadále nechává budovat plynovod pod hladinou Severního moře, jímž bude proudit ruský plyn bezprostředně kolem základen ruských atomových raket v Kaliningradské oblasti, dříve Východní Prusko. A místo Bundeswehru bude Merkelová dál posílat peníze palestinským teroristům v rámci rozvojové pomoci. Další jablko sváru leží v Teheránu. Francie má lví podíl na tom, že padla proamerická monarchie a nahradila ji krvavá teokratická diktatura, kterou teď s německou pomocí pomáhá držet při životě. Jako hlavní příspěvek ke světové agendě dnes Německo vidí zničení vlastního automobilového průmyslu a ochromení energetiky.

Za těchto okolností odjíždí Andrej Babiš na svoji misi. S tak tlustou vrstvou másla na hlavě na ni jistě nepojede z pověření evropských autorit. Nicméně jeho cesta bude jistě zaznamenána a sledována a náležitě interpretována. Liberál si nad chystanou cestou povzdechne: jo… kdyby tak jel jiný premiér jiné strany na návštěvu jiného prezidenta Spojených států!