Pokud není jedinec pobývající delší čas v divočině různě barevný domorodec avšak příslušník rasy bílé, tak za nedlouho usoudí, že je záhodno učinti hygieně za své. Vím tak z vlasních četných zkušeností, kdy jsem se zdejší divokou krajinou různými způsoby pohyboval mnohdy i po několik týdnů, aniž bych zavadil jen o náznak civilizace.

Ať už se tento jedinec pohybuje krajinou pěšky, na hřbetě zvířete a nebo v nějakém vhodném bojovém vozidle, které se nebojí hlubokých brodů, sypkých písečných dun a nebo hrubého terénu, proti kterému je tankodrom dálnicí, tak se zákonitě jaksepatří zapatlá.

Na příklad v buši jsou pro pěšího tuláka nachystány spousty ohořelých kmenů a křovin. Ty, které se neloupou, oplývají černou, zuhelnatělou kůrou a to je mastná černá barva ne nepodobná sazím. V divočině jsou cesty pojem neznámý, a tak když se tulák prodere bušem, který v posledních deseti letech vyhořel, tak nevypadá pouze jako kominík, který proletěl komínem, ale také jako by se porval se smečkou koček, jak má orvané oblečení. Stane-li se tak navíc v krajině tropické, tak je to vše náležitě proměněno na černou kašičku tvořenou potem, co se tulákovi jako Niagara valí po těle. Takže když se potom takový jedinec vynoří z buše, tak vypadá jako strašidlo malých i velkých. Má to však výhodu. Když náhodou potká tmavé domorodce, tak barvou bezproblémově zapadne do jejich kolektivu či tlupy, považují ho anebo i ji za svoje.

A nemusí jít ani o takový extrémní případ. Stačí, když tulák stráví několik týdnů na hřbetě koně, velblouda a nebo i slona. Za tu dobu se se svým živým transportem sžije a nabude i jejich odér, který ve většině případů není zrovna libě vonící. Potom přijde vhod k opláchnutí každá kaluž, i když cestou několik tisíc kilometrů pouští je tato pouze představou asi jako fata morgána. Zde přijde vhod písečná koupel, kdy vyválení a následné vydření povrchu těla hrstmi jemného písku vykoná velice dobrou službu. Písek je to čistý, i když zde u klokanů rudý, díky oxidu železa. Po této koupeli má jedinec překvapivě osvěžující pocit, i když někdy jeho pokožka nabude barvy cihly. Zbaví se však takto nečistot a vrstvy ulepeného potu, stará pokožka zmizí a nová je hebká, suchá a čistá, navíc, odéru zvířecího transportu prostá.

Použité, špinavé a nelibě zavánějící oblečení je v tomto případě nutno nejdříve náležitě usušit a potom uchovávat v neprodyšném pytli anebo jiném kontejneru, než dorazíme k dostatku vody, kde je možno oblečení přeprat. To proto, že většina putování vede krajinou pouštní, kde se voda nevyskytuje, a tu, kterou si vezeme s sebou, se šetří na pití a vaření.

Pokud se tulák pohybuje na kole, motocyklu anebo v bojovém vozidle, tak se pro změnu zase zaprasí při vyprošťování v obtížném terénu a nutných opravách svého dopravního prostředku. Buďte ujištěni, že na cestách – necestách ve zdejší divočině se tak děje častěji, než je zvykem na vozovkách se zpevněným povrchem. O vozovkách tu nemůže být řeči ani omylem a tak v terénu není o opravy prasklých gum, podvozku, pružin a tlumičů nouze. Bez náhradních pružin, tlumičů a nejméně třech kol a ještě více gum na jedno vozidlo není rozumné se na takovou cestu vydávat. I elektrická, oblouková svářečka uzná vhodného použití na rozpadající se vozidla. Ono 500 km po roletě udělá svoje i na tom nejpevnějším vozidle už jen proto, že je obvykle jaksepatří naloženo, hlavně palivem a vodou.

V terénním vozidle je více místa než na kole anebo na motorce a tak je možno mít sebou i více různých udělátek, co zpříjemňují a usnadňují cestu. Třeba i lednici, aby bylo pivo chladné, a hlavně více vody, aby nebyla jen na pití a vaření, ale i k občasnému přeprání zapraseného oblečení a opláchnutí těla.

V tomto případě představuje automatickou pračku 25 – 30litrový plastový kontejner s neprodyšným uzávěrem. Do tohoto ráno před odjezdem vložíme přes noc namočené prádlo určené k praní, zalejeme horkou vodou, přidáme prací prostředek, dobře uzavřeme a zanecháme v ložném prostoru terénního vozu. Večer po celodenním přetřásání kontejner otevřeme, špinavou vodu vylejeme, čisté prádlo přemáchneme a pokud jsme v poušti, tak i přes noc usušíme. Pokud jsou ve výpravě dámy, které mají dostatek vody a pociťují potřebu, tak mohou prát třeba každý den. Chlapům to stačí jednou do týdne. Ano, už slyším dámy cosi šuškat o vepřovém dobytku.

Takže i v divočině může bílý muž vypadat civilizovaně, nemusí zaváňat jako stádo opic, ale být čistý na těle i oblečení, hladce oholen a schopen jít „mezi lidi“.

Psáno 13/4/2015.