Požáry buše jsou nerozlučnou součástí života v Austrálii. Víme, že každé léto bude někde v této obrovské zemi hořet buš. Na požáry lesů jsme zvyklí a jsme na ně více méně připraveni. Zvláště lidé žijící na venkově ví, co za danné situace dělat. Zrovna tak to vědí stovky pečlivě vycvičených hasičů-dobrovolníků a široká škála různých organizací, které jsou v případě nutnosti podle předem do detailu vypracovaného celostátního plánu připraveny zakročit.

Většina požárů buše končí lidmi vyhranou bitvou nad neúprosným živlem. Zůstane ohořelý buš, pole a louky. Málokdy dojde ke ztrátě obydlí nebo dokonce ke ztrátě na životech. Vyčerpaní požárníci se šťastně usmívají a komunita je jim, zrovna tak jako ostatním složkám podílejícím se na boji s požárem, neskonale vděčná. Buš, který jako jediný oheň přivítá s otevřenou náručí, se brzo zregeneruje. Požár k znovuzrození totiž nutně potřebuje, protože žár ohně uvolní semena různých stromů a keřů, která pak v půdě vyklíčí. Za několik měsíců se ohořelé větve stromů, povětšinou blahovičníků, začnou zelenat a netrvá dlouho, kdy jenom ohořelé kmeny stromů prozradí, že krajinou prošel oheň.

Bohužel ne všechny požáry buše končí oslavou porážky elementu. Jeden z nejtragičtějších požárů v nedávné historii se udál 16. února 1983, kdy na požáry, které zachvátily velkou část státu Viktorie a Jižní Austrálie, zaplatilo životem 75 lidí. Tak zvaná „Ash Wednesday“ (Popelová středa) se svými tragickými následky hluboce zapsala do národního podvědomí. Dlouho se myslelo, že nic horšího nemůže Austrálii potkat. Avšak potkalo. V sobotu 7.2.2009...

Stát Viktorie má nejlepší předpoklady pro požáry buše. Je totiž z velké části zalesněn eukalypty a několik let trvající sucha vytvořila podmínky, které působí již delší dobu lidem zodpovědným za plánování a přípravu strategie pro boj s požáry, velké starosti. Není divu, když díky přetrvávajícímu suchu jsou naše vodní nádrže naplněny jenom z 32% a nedávné teploty dosáhly intensity, která překonala všechny rekordy v historii: od 28.1. do 30.1 přesahovaly teploty v Melbourne 43 stupňů ve stínu. V pátek 30.1. jsme se domnívali, že teplota 45,1 stupňů nemůže být překonána. A byla! V nejtragičtější den požárů v historii Austrálie, v sobotu 7.2., kdy teplota dosáhla neuvěřitelných 47,2 stupňů!!!

Tento den jsem se jenom neochotně vydal do práce, protože všechny masové sdělovací prostředky předpovidaly pohromu: vedro, teplotu nad 44 stupňů a neobyčejně silný vítr. Nejlepší recept na požáry buše.

Již brzo ráno na cestě do práce bylo nepříjemné vedro. Představa stání na nohou v obchodě, který má nedokonalou klimatizaci, mě děsila. V deset ráno bylo kolem 38 stupňů a rozpoutal se takový vichr, že nám otevíral dveře. Obchod zel prázdnotou, protože lidé, kteří měli rozum, zůstali doma u větrníků nebo klimatizace. Kolem druhé odpoledne bylo takové vedro, že klimatizace přestala pracovat. Venku se děly věci, které jen tak člověku nedají zapomenout: suchý, horký vítr, který pálil plíce. A všechno zahalené v prachu. Bylo nabíledni, že nejčernější prognózy meteorologického ústavu se vyplní do puntíku. Zrovna tak jako předpovědi požárních organizací a policejních složek.

Obchod jsme zavřeli ve tři odpoledne, protože v něm bylo takové vedro, že se téměř nedalo dýchat. Cesta autem domů naskytla apokalyptický obraz: tmavěrudá obloha, vichrem zvířený prach smíšený s popílkem a krajina zahalená v kouři. Bylo jasné, že nedaleko zuří požáry...

V tu dobu, kdy jsem seděl u televize a sledoval průběh událostí, začaly padat první oběti požárů, které zachvátily podstatnou část Viktorie. Sdělovací prostředky začaly uveřejnovat první statistiky lidských obětí. Do našich domovů přicházely první smutné snímky totální devastace...

Včera ráno, v neděli 8.2., oznámily sdělovací prostředky číslo 15 mrtvých, Kdo by si býval pomyslel, že toto číslo bude za několik hodin upřesněno na na 108!!!* Přes noc se tisíce lidí snažily zachránit, co se dalo. Nejdříve svá obydlí, potom jenom holé životy. Jak se postupně dovídáme, ty byly ztraceny převážně v autech lidí prchajících před nemilosrdným živlem a ve shořelých domech. Smrt se nevyhnula ani jedné z nejpopulárnějších televizních osobností Brianu Taylorovi a jeho ženě. Nejvíce životů bylo zatím ztraceno ve vesnici Kinglake, nějakých 40 kilometrů od nás, ve které padlo za oběť požáru také kolem 600 domů. Nejtragičtější ovšem je, že právě nyní, kdy píšu tuto zprávu, autority nalézají další těla. A že požáry v různých oblastech Viktorie zuří dál. I přesto, že je dnes mnohem chladnější počasí.

Rozsah a závažnost požárů jsou nejenom tragické, ale rozumově téměř nepochopitelné. Z mapy Viktorie přes noc zmizela celá malá městečka, vesničky, místa, která jsme důvěrně znali a kam jsme rádi jezdili na výlety. Zůstaly bizarně ohořelé trosky, unavení reportéři a lidé, kterým se nějakým způsobem podařilo přežít. Tito šťastlivci mluví o prožité hrůze. O tom, jak se oheň řítil neuvěřitelnou rychlostí tornáda, jak ve vteřinách pohltil vše, co mu bylo v cestě, jak strašně hrůznou situaci vytvořil jeho ohlušující řev, padající stromy a hustý dým...

Televize přináší rozhovory s ministerským předsedou Kevinem Ruddem, který viditelně pohnutý se slzami v očích slibuje okamžitou vládní pomoc. Rozhovory s lidmi, kteří prišli o VŠECHNO, rozhovory s lidmi, kteří jsou šťastni, že přežili jak oni, tak členové jejich rodin, jejich pejsek nebo kočička. Lidé, kteří navzdory tomu, co je potkalo, již nyní mluví o tom, jak znovu vybudují ztracená obydlí, jak znovu začnou nové životy. Posloucháme rozhovory s lidmi, kteří nevědí, co se stalo s jejich rodinnými příslušníky, zdali jsou ještě naživu. Dojímají nás všechny tyto lidské osudy. Pláčeme s nimi...

Australaská komunita dovede vzít za jeden provaz, když na tom záleží. Již nyní Australané bez ohledu na společenské postavení otevírají svá srdce a přispívají čímkoliv, finančně i materiálně na podporu obětem. Přijíždějí požárnické posily z ostatních australských států. Podavá se nezištně pomocná ruka. Lidé, které poznamenala tvrdá ruka osudu, vědí, že na ně všichni myslíme.

Nezapomínají ani našinci v Česku. Moc mile nás potěšil dnešní email od autora Seniortipu a Pozitivních novin, Ivy Antuška, který projevil soustrast nad tragickou situací v Austrálii.

Venku je chladných 21 stupňů, ale opět silný vítr, který požárníkům ztíží práci. Lidé v Melbourne žijí všedním životem zatímco tisíce lidí na venkově jsou ze života vykořeněny a neví, co jim přinese další minuta, hodina, den...

 

* Do dnešního dne se počet obětí vyšplhal na 181! pozn.red.

Melbourne