Treeland Road, Green Point

Je pondělí 14. prosince a začíná pěkně, jako vždy, když hlídáme naše nejmladší pravnouče, třiapůlletou holčičku Máju. Hraje si a vyvolává „babi“, „dědo“, dědu častěji, miluje ho.

A najednou telefon, kamarádka ze Sydney volá: „Zapněte si televizi, něco strašného se děje.“

Na Martin Place, kde již v tuto dobu stojí krásný veliký vánoční strom, přepadl ozbrojený muslim Man Haron Monis klidně snídající občany ve známé kavárně Lindl.
Celou tu strašnou záležitost již dobře znáte z televize, rádia a jistě také z novin.
Tento muslim dostal v Austrálii politický asyl a občanství.

Tedy hlídali jsme pravnučku a při tom sledovali televizi, odpovídali na telefonáty přátel a volali také zase dalším.

Ano, muslimové se zde stále dožadují více a více mešit, stále si stěžují, že jsou odstrkováni. Ve čtvrtích, kde je jich nejvíc, není možné si ani přečíst nápis na obchodě, protože proč anglicky, nám do toho přece vůbec nic není, co se tam prodává. To je jen jejich věc.

Během té hrůzné zprávy jsme museli bohužel odjet do nejbližšího nákupního střediska, hlavním důvodem bylo vyzvednutí léků v lékárně. Tam mě zastavila jedna paní a rozčileně se ptala, zda vím, co se v Sydney děje.

Naproti lékárně je kavárna a tam seděly tři zahalené muslimky, náramně se bavily a cosi pojídaly a popíjely. Jistě to bylo halal.

Ještě tentýž večer jsme v televizi slyšeli, jak si zejména muslimské ženy stěžují, že se nyní budou bát vyjít na ulici, že se jistě na ně všichni oboří a budou jim vyčítat něco, za co ony přece ale vůbec nemohou.

To ještě není to nejhorší.

V úterý se na tom Martin Place konalo shromáždění k uctění památky dvou zastřelených Australanů a těch, kteří byli zraněni a museli vytrpět ty nekonečné hodiny v uzavřené kavárně s ozbrojeným teroristou.

Martin Place byl plný květin, přišel tam také ministerský předseda australské vlády s manželkou, ale s nimi také představitelé islámu v Sydney.

Nemyslím, že jsem zažila horší zneuctění těch, kteří trpěli, těch, kteří nepřežili. Odporná šaráda a oni nyní samozřejmě prohlašují, že jich se to netýká, to provedl ten jeden člověk, který měl mentální trauma, to nemá nic společného s jejich náboženstvím.

Jak dlouho je necháme, aby s námi hráli tuhle trapnou hru? Zase jsou to oni, kdo bude trpět a my se k nim musíme chovat slušně, protože oni za nic nemohou?

Kořeny mám a vždy budu mít v České republice, ale Austrálie je domovem celé mojí rodiny, také té maličké pravnučky.

Nemohu jinak, ale se vším tím, čím mne ponaučili pan Benjamin Kuras, pan Luděk Frýbort a další, kteří opravdu o islámu ví velmi mnoho, vím, že muslimům nikdy věřit nemohu a nebudu. 

Ne jenom pro moje vnoučata a pravnoučata, ale pro celou tu mladou generaci máme všichni povinnost něco dělat, aby svět pro ně zůstal takový, jaký jim západní civilizace může poskytnout.