Před několika měsíci jsem zde psal o situaci v australském parlamentu, který je od voleb v roce 2010 zablokovaný a v němž vládne labouristická strana už skoro dva roky jen díky podpoře zelených a trojice nezávislých poslanců. Tehdy jsem také popsal kouzelnický trik, který se povedl ministerské předsedkyni Julii Gillard, když její strana přemluvila liberála Petera Slippera k tomu, aby opustil svou stranu a stal se nezávislým. Lákadlem mu k tomu byla prestižní funkce předsedy sněmovny. Slipper neodolal a labouristé si tím pádem trochu vylepšili svou tenkou většinu v dolní komoře. Nedlouho nato se ale provalila aféra, když Petera Slippera obvinil člen jeho personálu a poradce James Ashby ze sexuálního harašení. Slipper byl proto v dubnu nucen prozatímně odstoupit ze své funkce, počítalo se ale s tím, že se do ní vrátí, jakmile se skončí předběžné soudní řízení či dojde ke smíru mezi oběma stranami.

K očekávanému smíru ale nedošlo. Místo toho se konflikt zostřil a byly přitom zveřejněny textové zprávy, které předtím Slipper poslal Ashbymu, v nichž se neuctivě vyjadřuje o ženách, užívajíce přitom explicitních výrazů. Slipperova situace se tak během několika hodin stala těžko udržitelnou a vláda byla postavena před rozhodnutí, zda si ho má i nadále pěstovat a podporovat ho ve funkci předsedy. Problém byl ještě znásobený tím, že se labouristé v průběhu předcházejících týdnů neustále pouštěli do vůdce opozice Tonyho Abbotta, kterého se snažili vykreslit jako misogyna. Až do toho rezolutně vstoupila Abbottova manželka Margaret, která se normálně drží stranou politického dění. Ta pevně prohlásila, že její manžel žádným nepřítelem žen není, jak by také mohl být, když má doma kromě jí samotné ještě tři dcery? Dokonce i jejich rodinným miláčkem je prý fenka! Po této intervenci ukázal průzkum veřejného mínění obrat směrem ke liberálům o celá čtyři procenta, takže labouristům se tato strategie zřejmě nevyplatila.

Labouristé totiž v poslední době získali poněkud na popularitě, kterou jim předtím silně nepopulární vůdkyně Gillard po dva roky ztrácela. Roli v tom hrála hlavně neuvážená slova, která do éteru vypustil ultra-konzervativní Alan Jones, moderátor radia 2GB. Ten po nedávné smrti otce ministerské předsedkyně prohlásil, že tento "zemřel hanbou", míníce hanbou nad tím, jak bídně si vede jeho dcera. Po této necitlivé poznámce se nejmocnější Australanky zastali i mnozí z řad jejích odpůrců, kteří Jonesova slova považovali za krajně nevhodná. Jones byl nakonec donucen k tomu se veřejně omluvit, i když tak neučinil příliš přesvědčivě. Stanice ztratila značný počet inzerentů a Jones navíc přišel i o mercedesa, kterého si sponzoři vyžádali zpět. Následná vlna sympatií potom poněkud pomohla jak ministerské předsedkyni, tak i labouristům.

Slipperova nová aféra tak přišla liberálům vhod. Ti se 9. října večer rozhodli k tomu, že vyvolají hlasování o nedůvěře v předsedu parlamentu. Ministerská předsedkyně Gillard se rozhodla Slippera nadále podporovat, i když tím riskovala, že tento její postoj budou političtí komentátoři vnímat jako pokrytecký. Šlo se podle stranických linií, takže výsledek hlasování byl 70 : 69 ve prospěch Slippera. Ovšem, záhy nato vyšlo najevo, že aspoň dva z "nezávislých" volili pro něho jen proto, aby nebyla vláda v Parlamentu poražena – kdo by si také pod sebou řezal větev? Hned po skončení hlasování tito dva šli za Slipperem a rezolutně mu dali najevo, že musí nyní odstoupit sám, jinak že bude k tomu donucen. Slipper o několik minut později skutečně předstoupil před parlament, kde váhavě a chvílemi i plačtivě podal svou resignaci. Jeho dosavadní zástupkyně Anna Burke byla okamžitě zvolena do funkce předsedkyně parlamentu.

Člověk by řekl, že celkovými vítězi této bitvy (i když ne války) by měli být liberálové. Ne tak docela. Tony Abbott dokázal skoro okamžitě znovu přesvědčit o tom, že má dost daleko do toho, aby se mohl považovat za dobrého a spolehlivého vůdce strany. Ve svém projevu předneseném nedlouho po Slipperově resignaci totiž mj. prohlásil, že "… vláda umírá hanbou". Za stávajících okolností by to jistě byla nepříliš vhodně volená slova i pro průměrně inteligentního politika. Však se do něho hned nato jeho odpůrkyně pustila velice tvrdě a nevybíravě. Podle jednoho z komentátorů rozkrájela Gillard Abbotta na kousky!

Jsem opravdu zvědav na to, jak se bude situace dále vyvíjet. Vláda bude nyní záviset na "nezávislém" Slipperovi. Kdyby ten se rozhodl resignovat z parlamentu, znamenalo by to asi okamžité volby. Navíc je zde nadále nevyřešená a neustále se prohlubující kauza poslance Craiga Thomsona, jehož vydání soudu kvůli údajnému zpronevěření fondů ve výši asi půl miliónu dolarů je na spadnutí. Jeho pád by znamenal totéž: volby. Kdo by se ale v takových volbách utkal, ať už k nim dojde za měsíc, či až za rok, kdy k nim už bude muset dojít v každém případě?

Julia Gillard proti Tony Abbottovi? Tak nějak si to nemyslím. Aspoň jeden z nich bude nejspíš chybět, možná oba.

Recyklovaný Kevin Rudd (kterého Gillard vypíchla) proti Abbottovi? Spíš také ne. Pokud by se měl vrátit Rudd, liberálové by asi také udělali změnu ve vedení strany a dosadili do vedení mnohem uhlazenějšího a mezi voliči populárnějšího Turnbulla.

Takže Kevin Rudd proti Malcolmu Turnbullovi? Sázkařem sice nejsem, na toho posledního černého koně bych si ale skoro možná docela i vsadil!

Autorovy osobní stránky: www.voyenkoreis.com