18.12.2017 | Svátek má Miloslav


AUSTRÁLIE: Hadimůrky

2.12.2017

Byl bych očekával, že v těchto dnech budu opět jednou psát o volbách, tentokrát v našem státě Queenslandu, k nimž došlo v sobotu. Jenže ono tak nějak není o čem psát. Nic nového pod sluncem, jen obvyklá snůška klišé. Vypadá to totiž znovu na zablokovaný parlament, v jak přesných poměrech, to se asi nedozvíme po nějaké ty dny, možná i týdny. Občan poslušně vhodí svůj lístek do urny (účast ve volbách je tu povinná) a může se připojit ke kolektivnímu zívání. Takže budu dnes raději psát o něčem jiném. Proč ne třeba o hadech? Ti, pro českého čtenáře určitě, aspoň přinášejí závan exotiky. My, kteří s nimi zde musíme žít, se k nim ale chováme s patřičnou úctou.

Máme kolem našeho domu, stojícího na asi hektarovém pozemku v jedné ze západních čtvrtí Brisbane, hodně hadů. Několikrát už se nám dostali i dovnitř, a to přes veškerá opatření, která činíme. Poslední dobou to byly hlavně krajty – jedné z nich se dokonce zalíbilo pod pohovku, odkud ji musel vystrnadit profesionální chytač hadů. Krajty aspoň nejsou jedovaté; některá trochu větší by ale mohla klidně slupnout některého z našich pejsků, jejichž velikosti jsme v dobách nedávných snížili z podstatných spíš na kapesní. Pro pořádnou krajtu by náš maltézan či malá shih-tzu jistě mohl být vítanou jednohubkou. Kromě toho je zde neustálé nebezpečí, že nás navštíví některý z hadů jedovatých. I to už se stalo. Eastern brown, kterému se, jak jsem nedávno objevil, česky říká pakobra východní, je druhým nejjedovatějším pozemským hadem (existují někteří mořští, prý ještě jedovatější...) a ti se v naší oblasti vyskytují v hojnosti. Neohrožená moje ženuška nedlouho poté, kdy jsme se sem přestěhovali a ještě se nenaučili bezskrupulózně zavírat dveře, zabila jednoho takového tvora v knihovně. Rýčem, který si přinesla z garáže. V té jsem já připravil o život podobným způsobem jiného. Tehdy jsme ještě na chytačích hadů šetřili a postarali se o likvidaci plazů svépomocí. Dnes už bych to nedělal, podle statistik dojde k uštknutí nejčastěji právě v takovýchto situacích. Obávaná pakobra, která dovede být velmi agresivní, má navíc bratrance, jímž je proslulý taipan, nejjedovatější známý had. I ti už byli chyceni v oblasti jižního Queenslandu, jednou právě přímo v naší čtvrti. Když jsme do Austrálie přijeli bezmála před půl stoletím, ještě panovalo všeobecné přesvědčení, že taipani se pouze vyskytují na severu kontinentu. Od těch dob se ale buď víc rozšířili, třeba na korbách nákladních aut, nebo tu byli vždycky, pouze si jich lidé nepovšimli. Kdoví?

hadimurka

Rozhodl jsem se, že s tím něco udělám. Už nějaký čas sleduji, jak se, hlavně přes internet, šíří důmyslná zařízení, která mají hady odpuzovat. Vypadá to jako taková muchomůrka, nahoře to má malý sluneční panel. Ta věcička vydává v různých intervalech slabý bzučivý zvuk – vibrace, které se přitom šíří půdou kolem, údajně nejsou hadům příjemné, a ti by se tudíž měli z lokality odstěhovat. Drahé to není, otázkou je, zda je to účinné. Četl jsem různá dobrozdání, ale i špatnozdání; někteří z těch, kteří si ty věcičky zakoupili, na ně nedají dopustit, jiní se tlučou do hlavy, že je to vůbec napadlo. Kdosi prý dokonce našel hada obtočeného kolem té věci. To by ovšem mohlo i znamenat, že to funguje a že se tentýž pokoušel zařízení zlikvidovat! Povídám si: dokud to nezkusíme, nebudeme vědět, kdo má pravdu, zda věřící, či pochybovači. Přístrojky se nabízely k prodeji v párech, i ve větších množstvích – objednal jsem jich rovnou deset a za hodně sníženou cenu. Na zdraví by jeden přece jen šetřit neměl! Manželka je nastrkala do země kolem domu ve vzdálenostech uváděných v návodu, zhruba asi dvacet metrů od sebe.

K výše uvedenému došlo asi před měsícem. Když k večeru usedáváme na verandu ke sklence červeného vína, občas zaslechneme slabý bzukot vydávaný věcičkami, jimž jsem dal název hadimůrky. Zatím žádný z nás hada nezahlédl. Pokud to takhle potrvá aspoň rok, začnu si gratulovat k tomuto rozhodnutí. Pokud někoho z nás odveze sanitka (ty naštěstí mají stanici nedaleko) do nemocnice s hadím uštknutím, budu se tlouct do hlavy. Ne ale moc. Budu moci říci: aspoň jsme to zkusili!

Autorovy stránky:
http://www.vkoreis.com/
http://www.vojen.com/



Diskuse


M. Prokop
17:34
2.12.2017

P. Lenc
9:11
2.12.2017

V. Koreis
8:34
2.12.2017

P. Dvořák
6:04
3.12.2017

P. Boublíková
5:03
2.12.2017

J. Krásenský
18:05
2.12.2017

počet příspěvků: 6, poslední 3.12.2017 06:04









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.