Tři rakouští politici veřejně diskutovali minulý týden o budoucnosti EU, dva lidovci, Othmar Karas a Reinhold Lopatka, a jeden sociální demokrat Jorg Leichtfried. Pan Lopatka měl za to, že země visegrádské čtyřky jsou zbloudilé, ale je možno jim napravit hlavu. 

Jenže pan Karas je toho názoru, že pomůže jen výprask neboli sankce, a bývalý ministr dopravy Leichtfried je fascinovaný nápadem Francouze Daniela Cohn-Bendita. Ten si myslí, že by se měly východoevroppské země z unie vyhodit.

On byl Cohn-Bendit vždycky přítel radikálních kroků. Už jako mladík vynikl při studentském jaru 1968 v Paříži a napsal knihu Levičáctví a v ní odsuzoval Lenina jako prohnilého kompromisníka, kdežto ten správný revolucionář byl Baťko Machno, to byl ten, který poopravoval zajatce kulometem a seděl při tom na kolotoči. To se Cohn-Benditovi zřejmě trvale zalíbilo.

Je jasné, že přituhuje – a to si namlouváme, že Rakousko je našim postojům blíž než jiné země. Rakouské politické trio si hodně slibuje od přechodu z jednomyslnosti k většinovému hlasování. Přitom právě to je princip, který je u nás nepřijatelný: prošel Lisabonskou smlouvou, ale konkrétně kvóty byly protlačeny většinově a to vyvolalo krajní ostražitost. Je dobře si uvědomit, že máme za sebou čerstvě prezidentské volby a že proti kvótám byli všichni kandidáti a ve finále oba, s tím rozdílem, že to Miloš Zeman říkal tvrději a rozhodněji než Jiří Drahoš. Nicméně i on ilegální imigranty odmítal.

Premiér Andrej Babiš se pokoušel v Davosu naše stanovisko vysvětlit. Jeho projev je dostupný na webové stránce vlada.cz. Co je mu ale platné že umí anglicky, francouzsky a německy, když ho nechtějí poslouchat?