Rčením reagoval kremelský mluvčí Dmitrij Peskov na informaci New York Post, podle níž Putin má rakovinu slinivky břišní a umře do tří let. Není to pravda podle Kremlu. K tomu nelze nic dodat, leda to, že zpráva i dementi připomněly fakt, že každý je smrtelný, Putina nevyjímaje, a nikdo, tedy ani Putin, nebude na tomto světě do skonání věků.

Putin umře možná za tři, možná za třicet let, narodil se v roce 1952, a je mu tedy dvaašedesát. Pokud za třicet let, pak už nebude v té formě, aby škrtil žraloky a skákal bez padáku ze stratosféry, jako to dělá dnes. Jednou odejde a pak se projeví ten osudový problém režimu založeném na vůdcovském principu a diktatuře. Opravdu jen Putinovi se podařilo vnuknout – v některých případech – i slušným lidem představu, že jeho Rusko je garantem evropské tradice a slušnosti a pořádku oproti západní prohnilosti a rozkladu.

Představa Ruska hájícího jakési hodnoty slušnosti je tak dokonale absurdní, že ji nikdo jiný než vysoký důstojník KGB honěný v desinformačních praktikách nedokáže udržet ani deset minut.

To se nepodaří ani Václavu Klausovi, a to už je co říct.

Karneval trapnosti

Trapné je prakticky všechno, co na veřejnosti předvádí Miloš Zeman, a to, co se dělo kolem letošních metalizací, nevybočilo z pravidla. O metalizaci Zemanových vlezdoprdelků, z nichž jeden se dostavil pro metál ve svetru, tedy není třeba se šířit. Ale je podivuhodné, že trapnosti podlehl i režisér Jan Němec a přiběhl vrátit metál obdržený od Havla s přípodotkem, že si ho časem zase vyzvedne zpátky.

Ona je ta trapnost asi nakažlivá, něco jako ebola.