Vládu nad oblohou konečně převzal Jupiter, ale pozornost na sebe pořád ještě přitahuje Jitřenka, která ve spolupráci s Měsícem, dalšími planetami a hvězdami předvádí veselejší kousky. V listopadu se také pokaždé sejdou dvě kosmonautická výročí, která nepřitahují pozornost tak silně jako velké mezníky typu první družice, první člověk ve vesmíru či první člověk na Měsíci, ale přece jen nejsou bezvýznamná. Letos obě končí pětkou.

Už 3. listopadu 1957, necelý měsíc po startu první umělé družice Země, odstartovala na oběžnou dráhu druhá. A znovu to byla senzace. Na palubě byl tentokrát pes, přesněji řečeno fenka. Všichni ji znají pod jménem Lajka, ale ona se tak vlastně nejmenovala. Lajka není jméno psa, ale označení celého souboru plemen severských loveckých psů. Lajka ale dokonce ani nebyla lajka.

Model Lajky v modelu Sputniku 2 v moskevském muzeu. South Downs Planetarium

Záhada předchozích vět se snad vysvětlí, když zapátráme po jejím původu. Prakticky všechny zdroje se shodují na legendě o tom, že to byla moskevská bezdomovkyně, patrně kříženec teriéra a některého ze severských plemen. Vlastních jmen měla hned několik. Nejčastěji jí říkali Kudrjavka, někdy také Žučka či Limončik. Na toulavého psa prostě pokřikuje kdo chce a jak chce. Jako kandidáta kosmického letu ji vybrali právě pro její bezdomovectví – měla být zvyklá na drsné podmínky. Jméno Lajka jí údajně přidělil hlavní konstruktér sovětských kosmických raket Sergej Koroljov při jejich prvním vzájemném setkání. Mohlo jít o bezprostřední nápad, Rusové prý tehdy běžně říkali lajka všemu, co připomínalo špice. Slyšel jsem ale také názor, že obecné jméno bylo zvoleno tak, aby nenahrávalo vzniku citového vztahu veřejnosti ke konkrétnímu zvířeti, zvlášť když se vědělo, že letenka je pouze jednosměrná. Na tu dobu a prostředí, o kterém mluvíme, by to však byl podezřele velký jemnocit.

O tom, jak Lajka vlastně dopadla, kolovaly dlouhou dobu také spíš fámy než informace. V roce 2007 Rusové přišli s uvěřitelným vysvětlením. Přibližně 5 až 7 hodin po startu přestala Lajka "komunikovat", pravděpodobně zemřela na stres nebo přehřátí. Její kosmická rakev Sputnik 2 pak shořela v atmosféře v dubnu 1958. Letos si tedy 3. listopadu můžeme připomenout 55. výročí úmrtí prvního živočicha, který v kosmické lodi obletěl zeměkouli, nepočítáme-li bakterie, jež se určitě vezly už ve Sputniku 1.

To druhé kosmonautické výročí je přece jen veselejší. O deset let později, 9. listopadu 1967, poprvé úspěšně odstartovala do vesmíru raketa Saturn V s lodí Apollo 4. Ta byla ještě bez posádky. V následujících letech pak tato raketa dopravovala lidi k Měsíci.

Po přehledu pietních a vzpomínkových témat pohleďme do tváře nejbližší budoucnosti. Jupiter je už na obloze vidět po celou noc, ze všech planet je nejlépe pozorovatelný. Najdeme jej v souhvězdí Býka, večer na východě, uprostřed noci vysoko nad jihem, ráno na jihozápadě. Hned 2. listopadu a pak znovu 29. listopadu poctí Jupitera svou návštěvou Měsíc. V obou případech bude Měsíc krátce po úplňku, takže bude svou září Jupitera poněkud přesvětlovat. 11. listopadu se Měsíc přiblíží k Venuši, která je v současnosti zmíněnou Jitřenkou. Je tedy vidět ráno během rozbřesku na jihovýchodě. Přechází ze souhvězdí Panny do Vah, ale u Venuše to není podstatné – je na obloze po Slunci a Měsíci zdaleka nejjasnější, takže ji nelze přehlédnout a není ji třeba hledat podle souhvězdí. V blízkosti Venuše bude Měsíc i následující ráno. Nedaleko se nachází také Spica, nejjasnější hvězda ze souhvězdí Panny, o jejíž společnost se ještě v srpnu přetahovali Mars se Saturnem.

Kde je těm dvěma konec dnes? Mars se ztrácí v červáncích na večerní obloze a je pozorovatelný jen hodně špatně. Saturn potřebuje na jeden oběh po obloze mezi hvězdami téměř 30 roků, takže se za ty necelé tři měsíce od Spiky vzdálil jen o kousek, a tak se spolu s ní může zúčastnit společného představení organizovaného Venuší, která se k Saturnu přiblíží na vzdálenost 0,5° (což odpovídá například zdánlivému průměru měsíčního úplňku), a Merkurem, který se nedaleko Saturnu objevuje před východem Slunce nad jihovýchodním obzorem.

Venuše, Saturn, Merkur a Spica na ranní obloze 27.11.2012

Fáze Měsíce jen výčtem: Poslední čtvrť 7. listopadu v 1:36, nov 13. listopadu ve 23:08, první čtvrť 20. listopadu v 15:31 a úplněk 28. listopadu v 15:46. Všechny údaje jsou ve středoevropském čase. Během letošního listopadového novu nastává úplné zatmění Slunce, ale u nás si je neužijeme. Po pravdě řečeno, neužije si je skoro nikdo, o čemž se můžeme přesvědčit na stránkách Pana Zatmění (Freda Espenaka). Jako úplné je to zatmění pozorovatelné jen ze severních cípů Austrálie. Stín od Měsíce, který úplné zatmění způsobuje, pak úspěšně mine Nový Zéland, možná zasáhne pár menších tichomořských ostrovů, ale k další pevnině – Jižní Americe – už dojít nestihne, protože tam mezitím nastane noc. A protože neštěstí nikdy nechodí samo, následující zatmění Měsíce při úplňku 28. listopadu bude jen polostínové, tedy očima prakticky nepostřehnutelné. Největší zanoření Měsíce do zemského polostínu navíc nastane hodinu a půl před východem Měsíce nad náš obzor, takže ačkoli fotograficky polostínové zatmění zaznamenatelné je, u nás bude příležitost zachytit jen konec celého úkazu.

Dnešní povídání smutně začalo i smutně skončilo. Od dušičkového měsíce se to dalo očekávat. Ale nebuďme smutní. Už 22. prosince nás přece čeká začátek světa!

Převzato z blogu JanVesely.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora.
Autor je pracovníkem Hvězdárny a planetária v Hradci Králové