aneb Topocentrický pohled na vesmír v srpnu 2016

Kromě padajících hvězd se předvedou také planety. Na večerní obloze spolu s nejjasnější hvězdou ze Štíra vytvoří pozoruhodnou sestavu.

Planety Mars a Saturn předvádějí svoji zpomalenou taneční kreaci okolo hvězdy Antares ze souhvězdí Štíra už od jara. Představení vrcholí spartakiádně vyrovnanou formací právě v srpnu. Nejprve se do konjunkce (bude mít stejnou délkovou souřadnici) s Antarem dostane Mars, a to 24. srpna. Saturn se ve stejné situaci ocitne 29. srpna a vzhledem k tomu, že jeden oběh Saturnu okolo Slunce vůči hvězdám trvá téměř 30 roků, je ten rozdíl pěti dní vlastně těsně vedle jen o vlásek. Každopádně právě 24. srpna se Mars, Saturn a Antares srovnají na obloze do dokonalé řady. V úplně přesné přímce budou okolo 18. hodiny (SELČ), ale to bude u nás ještě den. Ideálně si to užijí pozorovatelé okolo pětačtyřicátého poledníku.

Simulace programem Stellarium s „vypnutou atmosférou“ – ve skutečnosti bude v 18 hodin den a planety ani hvězdy vidět nebudou:

My trojici uvidíme brzy poté za soumraku, ale už ne v dokonalé přímce. Na obloze vydrží jen chvíli. První zapadá Antares po 22. hodině, ale ve smogu zmizí zřejmě dřív. Po několik hodin tak bude na jihozápadě jakýsi nebeský semafor, jen na něm svítí bíložlutá a dvě oranžové – no nevadí, na obloze stejně platí jiná pravidla provozu než na českých silnicích. Přesněji řečeno, platí tam pravidla daná gravitačními zákony a nedá se o nich polemizovat, natožpak je měnit podle momentální nálady. Mimochodem, o těch barvách jsem tady blogoval už na jaře.

Reálnější simulace – za soumraku, okolo 20:30, se planety a první hvězdy začnou na tmavnoucí obloze objevovat:

Padající hvězdy přijdou na řadu dřív – už v první polovině srpna. Jak je všeobecně známo, meteory, o kterých bývá v srpnu řeč, zdánlivě vyletují ze souhvězdí Persea, a proto se jim říká Perseidy (jsou tedy rodu ženského, což je hrob, na kterém jsem plakal před rokem). Na letošní rok astronomové předpovídají až 150 meteorů za hodinu.

ALE:

To číslo je čistě teoretická hodnota. Platilo by v případě, že

1. Radiant, neboli místo, z nějž meteory zdánlivě vyletují, máme přímo nad hlavou.

2. Jsme v tak dokonalé tmě a máme tak dobrý zrak, že uvidíme i meteory, jež mají jasnost porovnatelnou s úplně nejslabšími hvězdami.

3. Obsáhneme zrakem celou oblohu najednou.

O nemožnosti splnit podmínku 3 nemá cenu pochybovat. Fyziologicky normálně vyvinutý zrak přehlédne tak asi čtvrtinu oblohy, i když započítáme periferní vidění. O splnění podmínky 2 si většina z nás může nechat jen zdát. A s podmínkou 1 jsme na tom všichni stejně – Perseus je u nás ve střední Evropě o půlnoci nízko nad severovýchodním obzorem, takže z výše uvedeného počtu je rázem polovina. Když započítáme ostatní zlomky (čtvrtina oblohy a v lepším případě polovina meteorů přehlédnutých na světlé obloze), můžeme spatření deseti meteorů během jedné hodiny považovat docela za úspěch.

ALE číslo 2:

Letošní maximum Perseid připadá na 12. srpna v 15 hodin. Nastává tedy ve dne. A protože bývá docela krátké, noc před tím ani noc po tom to už nebude těch 150 kousků za hodinu. Zvýšenou aktivitu však můžeme čekat přibližně od 10. do 15. srpna, takže šanci na zahlédnutí aspoň nějaké té svůdné Perseidy máme hned po několik nocí.

ALE číslo 3:

Letos dokonalou tmu na pozorování meteorů ruší světlo Měsíce, který je 2. srpna ve 22:44 SELČ v novu a v následujících dnech dorůstá na večerní obloze. Na svatého Vavřince, tedy 10. srpna, dosáhne ve 20:20 první čtvrti a 18. srpna v 11:26 nastává úplněk (pro pořádek ještě poslední čtvrt: 25. srpna v 5:40 SELČ). V době zvýšené aktivity Perseid tedy bude Měsíc na obloze více než polovinu noci a vlivem rozptylu světla v atmosféře budou slabé padající hvězdy zanikat i v místech s minimálním světelným znečištěním. Na druhou stranu bude Měsíc poměrně nízko a hlavně v blízkosti planet, jež chystají na konec srpna už zmíněnou spartakiádu.

Měsíc ve společnosti Marsu a Saturnu noc před maximem meteorického roje Perseid:

Nakonec bude nejdůležitější, aby spolupracovalo počasí. Pak se nějaká ta příležitost, při které padající hvězda splní přání, určitě najde. Rozhlížet se je třeba po celé obloze – Perseidy sice zdánlivě přicházejí od Persea, avšak rozsvítit se mohou kdekoli.

Převzato z blogu JanVesely.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora.
Autor je pracovníkem Hvězdárny a planetária v Hradci Králové