aneb Topocentrický pohled na vesmír v červenci 2013

Počátek července je stále ještě poznamenán příliš krátkou nocí, ale koncem měsíce se planety, které jsou momentálně poschovávané u Slunce, začnou vynořovat na ranní obloze. A hned nám předvedou zajímavé divadlo.

Hned na začátku července si tradičně užíváme pohledu na Slunce z největší vzdálenosti – 5. července nás dělí od mateřské hvězdy vzdálenost 152 miliónů kilometrů. Když naše vzdálená hvězda zapadne, vynoří se v červáncích nízko nad severozápadním obzorem Večernice, tedy planeta Venuše. Za úplňkové noci 22. července budeme moci v její bezprostřední blízkosti pozorovat Regula, nejjasnější hvězdu souhvězdí Lva. Ale šance zahlédnout hvězdu bude jen v dalekohledu. Regulus je podstatně slabší než Venuše a mizí v červáncích. Najdeme jej asi jeden stupeň jižně od Venuše.

S p o m a l u přibývající tmou se každý večer na jihu rozsvítí Saturn, který se zastavil v souhvězdí Panny, opodál hvězdy Spiky, která je v Panně nejjasnější. Saturn a Spica mají podobnou jasnost (zdánlivou hvězdnou velikost), takže se trochu pletou. Rozhodně se nepopletou v dalekohledu. Zatímco Spica se i v dalekohledu jeví jen jako svítící bod, Saturn obklopený prstencem a suitou měsíců vypadá opravdu nádherně.

Z večerní oblohy tedy zmizel Merkur, který se v červnu zdržoval v blízkosti Venuše. Na začátku července se dostává mezi Zemi a Slunce, takže 9. července dojde k dolní konjunkci se Sluncem. Spolu s Merkurem se v blízkosti slunečního kotouče ukrývají také Jupiter a Mars. Jejich hra na schovávanou je ale jenom přípravou na "živý obraz", jejž předvedou na konci měsíce za rozbřesku.

Ještě v polovině července jsou všechny tři planety nepozorovatelné. Zatímco Mars se ale loudá na okraji souhvězdí Blíženců, Jupiter (z našeho topocentrického pohledu) usilovně prchá pryč od Slunce. Právě v okamžiku, kdy Jupiter dostihne Mars, začnou se obě planety objevovat v ranních červáncích nízko nad severovýchodním a postupně východním obzorem. K jejich těsnému setkání dojde 22. července okolo 10. hodiny. Nad náš obzor se planety dostanou přibližně o půl čtvrté, za hodinu už se budou na přesvětlené obloze ztrácet. Chce to tedy pozorovat za ranního kuropění. Úhlová vzdálenost mezi planetami bude 0,8°. Pro představu: zdánlivá velikost kotouče Měsíce na obloze je 0,5°. V následujících dnech se budou planety od sebe vzdalovat, ale jejich viditelnost se bude rychle zlepšovat. Navíc se k nim přidá Merkur, jehož zdánlivý pohyb mezi stálicemi je momentálně nejrychlejší. Na konci července už budou dobře vidět všechny tři planety, v srpnu je pak doprovodí ještě srpek Měsíce. Ale to už si nechme na příště.

Měsíc v červenci žádné mimořádné kousky nepředvede, takže jen telegraficky fáze (všechny údaje jsou v letním čase): na začátku července Měsíc couvá do novu, který nastane 8. 7. v 9:14, do první čtvrti opět doroste v polovině července – 16. 7. v 5:18. Úplněk nastává 22. 7. ve 20:15 a poslední čtvrť 29. 7. v 19:44.

Když se ještě jednou ohlédneme za tímto topografickým pohledem na vesmír, zdá se být nejdůležitějším datem pondělí 22. července. V tento den se po krátké technické odstávce znovu otevírá Hvězdárna a planetárium v Hradci Králové pro veřejnost, ráno se na obloze setkají Jupiter a Mars, večer Venuše a Regulus a ještě ke všemu ve stejný den vstoupí astrologům Slunce do znamení Lva. Ve skutečnosti se na obloze právě přesouvá ze souhvězdí Blíženců do Raka, ale tento rozpor si, prosím, nechte vysvětlit od astrologů. Já jim do toho šťourat nebudu.

Převzato z blogu JanVesely.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora.
Autor je pracovníkem Hvězdárny a planetária v Hradci Králové