Na obloze se někdy dějí úchvatné věci. Letos v květnu se sešly čtyři planety – Merkur, Venuše, Mars a Jupiter – v těsném seskupení. Ráno...

Před východem Slunce to je, a ještě po celý květen bude, nádherná podívaná, která způsobuje návaly na hvězdárnách, srocení davů na kopcích s dobrým výhledem na východní obzor a dokonce i dopravní zácpy! V Austrálii. U nás ticho po pěšině. Tedy s výjimkou údajně nejčtenějšího českého internetového zpravodajství.

Zaspali snad naši hvězdáři a jsme my Češi takoví ignoranti, že jsme si takové události vůbec nevšimli? Nikoli! Máme prostě smůlu. Planety se skutečně sešly v moc pěkné skupince, ale od nás je prakticky nemůžeme pozorovat. U nás, na 50. rovnoběžce severní šířky, vychází Slunce a planety pod tak nevýhodným úhlem, že se planety ztrácejí v červáncích. Problém jsem popsal už v minulém blogu, kde jsem se zabýval délkou soumraku a vyšetřoval, kam zmizela tma.

Stejná potíž s červánky a přesvětlenou oblohou je večer i ráno, takže ačkoli se skupina planet vynoří nad obzor několik desítek minut před východem Slunce, v přebujelých červáncích jen nejzkušenější pozorovatelé zahlédnou Venuši. Ti bystrozrací možná i Jupiter. Na spatření Marsu a Merkuru nemáme šanci. I s dalekohledem a za vynikajících pozorovacích podmínek by to byl docela náročný úkol.

Co není u nás, mohou mít jinde. Přestože úhlová vzdálenost planet od Slunce je pro všechna místa na Zemi stejná, jejich viditelnost na obloze se dramaticky liší v závislosti na tom, odkud se na planety díváme. V oblastech blíž k rovníku jsou na tom mnohem lépe. Planety tam vycházejí nad obzor ostřeji ke kolmici, takže ve stejnou dobu před východem Slunce jako u nás jsou tam výš nad obzorem. Mnohem podstatnější je ale délka soumraku. Ještě necelou hodinu před východem Slunce je tam obloha tak tmavá, že planety na ní očima viditelné jsou. U nás červánky planety přesvítí. Pokusím se to ilustrovat následujícími obrázky vytvořenými počítačovým planetáriem Stellarium:

Na prvním je poloha planet na obloze v okamžiku východu Slunce při pohledu ze Sydney. V programu je však „vypnuta“ atmosféra Země, aby pohled nerušily červánky.

Na druhém obrázku je poloha planet při východu Slunce vůči obzoru u nás v Hradci Králové. Atmosféra je stále „vypnutá“. Je vidět, že s výškou planet nad obzorem to není o moc horší než v Sydney.

Zapnutá atmosféra na třetím obrázku (Hradec Králové ve stejném okamžiku) ukazuje tu tragédii, kterou červánky způsobí.

Předchozí obrázky jsou vytvořeny uměle v počítači, ale realitě se blíží velmi věrně. Důkazem budiž fotografie, kterou najdete v článku Martina Gembece na stránkách České astronomické společnosti. Pokusil se planety vyfotografovat a zachytil jen Venuši. Není to tím, že by neuměl fotografovat. Naopak! Ve stejném článku najdete snímky jaké se jen tak nevidí – souhvězdí Štíra s hvězdami až k obzoru.

Když už se z tohoto článku stal tak trochu fotoblog budu pokračovat. Aby se i oko středoevropana pokochalo tou podívanou určenou pro jižany, přikládám snímek skupiny planet, který mi ze stránek Radia ABC poslal na můj e-mail pan Balcar ze Sydney (už víte proč porovnávám viditelnost z Hradce Králové právě se Sydney?) spolu s nadšeným popisem svého pozorovatelského zážitku.

Nedivím, se, že je z toho celé město Sydney na nohou. Když byla od nás před několika lety vidět konjunkce Jupitera s Venuší, chaos v dopravě a nával na naší hvězdárně byly podobné. A teď jde o čtyři planety najednou! Další snímky najdete na stránkách ABC:

http://www.abc.net.au/local/photos/2011/05/13/3215747.htm?site=sydney

Své středoevropské čtenáře jsem tímto blogem chtěl tak trochu varovat – ta zpráva o viditelnosti planet na naší obloze byla první letošní (astronomickou) novinářskou kachnou. A svému australskému čtenáři posílám dík za dobrý tip na blog a poněkud závistivý pozdrav do Sydney.

Převzato z blogu JanVesely.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora.
Autor je pracovníkem Hvězdárny a planetária v Hradci Králové