19.3.2024 | Svátek má Josef


ASTRONOMIE: Planety v červáncích a sólo pro krále

3.6.2019

aneb Topocentrický pohled na vesmír v červnu 2019

Na červnové obloze se letos dějí fantastické věci, jeden neví, kam se dívat dřív. Jenže také jsou tu nikdy nekončící červánky, jež většinu té krásy promění v dobrodružné hledání.

Když se večer podíváme do červánků, najdeme kousek nad místem, kde zapadalo Slunce, slabou hvězdičku. Tedy pokud bude mimořádně čistý vzduch. Je to planeta Merkur. Každý rok nastává šest nebo sedm tzv. maximálních elongací Merkuru, což jsou situace, kdy je planeta úhlově nejdále od Slunce. Střídají se tak období viditelnosti na ranní a večerní obloze. Jenže sklon dráhy Merkuru vzhledem k rovině, v níž obíhá naše Země a z níž jej pozorujeme, způsobí, že při některých elongacích zůstane Merkur nepozorovatelný. Je to vidět na následujícím grafu.

cerven2019-1

Graf viditelnosti Merkuru v roce 2019 pro 50. rovnoběžku s. š. (Jan Veselý)

Žluté plochy vyznačují období, kdy je Merkur nad naším obzorem a současně Slunce pod obzorem. Aby byl Merkur opravdu vidět, musí se zanořit co nejhlouběji do světle modré oblasti, která označuje období soumraku (stmívání či rozednívání). Je vidět, že letos se až k hranici mezi soumrakem a tzv. astronomickou nocí Merkur dostal na přelomu února a března, kdy byl vidět večer, a znovu se mu to podaří na konci listopadu, kdy bude pozorovatelný ráno.

Souboj s červánky

V červnu a na začátku července ovšem astronomická noc vůbec nenastává. Na obloze to vnímáme tak, že se ani pořádně nesetmí a červánky se ze severozápadu přesouvají na severovýchod. Na takto přesvětlené obloze je snaha o spatření Merkuru především bojem s červánky, ale ten není úplně marný. Není-li v atmosféře příliš mnoho vlhkosti a především prachu, šanci máme. A pokud se nám naskytne a dokážeme ji využít, bude nám odměnou úžasné nebeské divadlo.

Posuďte sami: Večer 4. června se v blízkosti Merkuru ocitne tenoučký srpek Měsíce, který byl 3. června ve 12:02 SELČ v novu. Tak tenoučký, že jej pravděpodobně neuvidíme. Ale hned následujícího večera, tedy 5. června, bychom už mohli zahlédnout Měsíc v blízkosti Marsu. Rudá planeta je ovšem slabší než Merkur, neboť ji od nás právě dělí vzdálenost 365 milionů kilometrů a to je na Mars hodně daleko. Nejdál bude v srpnu, a to něco přes 400 milionů kilometrů; nejblíž byl naopak loni v červenci – pouhých 57 milionů kilometrů od Země. Vzhledem k jeho barvě bude rozlišení Marsu v červáncích ještě větší výzvou než vyhledání Merkuru.

cerven2019-2

5. 6. 2019 - Měsíc v blízkosti Marsu a Merkuru večer nad severozápadním obzorem. (www.stellarium.org)

Královská planeta – Jupiter

To v případě Jupiteru znamená jeho vzdálenost 641 milionů kilometrů, že bude hodně blízko. Vlastně letos nejblíž k Zemi. Toto přiblížení nastane 12. června. Už o dva dny dříve bude Jupiter v tzv. opozici se Sluncem, tedy přesně naproti. Tato kombinace znamená, že Jupiter je právě teď v červnu mimořádně jasný a kraluje po celou noc. Fakticky je kromě Měsíce tím zdaleka nejnápadnějším objektem noční oblohy. Vychází ve chvíli, kdy Mars s Merkurem na severozápadě klesají pod obzor. Dorůstající Měsíc, který je 10. června v 7:59 v první čtvrti, se 16. června přiblíží do úplňku a na obloze právě k Jupiteru.

cerven2019-3

18. 6. 2019 - Měsíc v blízkosti Saturnu. (www.stellarium.org)

To ale nebude zdaleka všechno. Merkur a Mars se nevzdávají. Pozorovatel na kopci s dobrým rozhledem, a ještě lépe s dobrým dalekohledem, nebude v tu chvíli vědět, kam se dívat dřív. Právě když 16. června večer Jupiter s Měsícem přitahují pozornost nad jihovýchodním obzorem, je dobré se také otočit na opačnou stranu – Merkur a Mars se blíží k těsnému setkání, tzv. konjunkci. Nejtěsnější přiblížení těchto dvou planet nastane 18. června v 18 hodin, jen o několik hodin později je budeme mít příležitost uvidět nízko nad severozápadním obzorem. Budou vzájemně tak blízko (zdánlivě – ve skutečnosti budou za sebou, v různých vzdálenostech od nás), že se obě planety společně vejdou do zorného pole dalekohledu. (Hvězda ze souhvězdí Blíženců, která se v zorném poli ocitá spolu s planetami, nemá jméno, jen alfanumerická označení v různých katalozích: HIP 36690 A – SAO 79489 – HD 59878 – HR 2879.)

cerven2019-4

18. 6. 2019 - těsná konjunkce Merkuru a Marsu. (www.stellarium.org)

cerven2019-5

18. 6. 2019 - Merkur a Mars společně v dalekohledu (simulace odpovídá stonásobnému zvětšení a zornému poli 0,7°). (www.stellarium.org)

Čtvrtý jarní úplněk

Zmiňovaný úplněk Měsíce nastává přesně uprostřed mezi oběma popsanými vrcholy nebeského představení – 17. června v 10:30 SELČ. Bude to poslední letošní jarní úplněk. Ten první jsme měli vlastně nadvakrát – v březnu skutečný a v dubnu velikonoční. A protože se do jara vešel ještě květnový a červnový úplněk, nastaly vlastně v tomto ročním období úplňky čtyři. To je výjimečná situace, neboť obvykle jsou v jednom ročním období úplňky jen tři. V takové situaci bývá ten třetí ze čtyř úplňků označován jako modrý (tentokrát to byl ten, který připadl na 18. květen). Více o modrých úplňcích a o tom, jak se dnes toto označení používá nesprávně, jsem před pár lety psal pro server astro.cz (Třífázový únor vs. Modrý úplněk).

Po Jupiteru Měsíc potká ještě Saturn – 18. června je spolu uvidíme na jihovýchodě jen několik hodin po západu konjunkce Merkuru a Marsu na protější světové straně.

cerven2019-6

18. 6. 2019 - Měsíc v blízkosti Saturnu. (www.stellarium.org)

Poté, 21. června v 17:54 SELČ, nastane slunovrat a na severní polokouli Země začne astronomické léto. Teprve potom, 24. června, se Merkur dostane do maximální východní elongace (25° od Slunce) a nakonec ještě Měsíc 25. června docouvá až do poslední čtvrti (v 11:46).

Tím letošní červnové nebeské divadlo skončí a zůstane jen opona z červánků. Nejbližší astronomické noci se dočkáme až okolo 10. července. Tak tedy: hezký začátek léta.

*****************************
Za hranicí vesmíru
Od počátku věků se lidé snažili zjistit a popsat to, co se skrývá v nezmapovaných koutech světa. Zvědavost a touha po poznání nás táhne kupředu i dnes a nutí nás ptát se: „Proč?“ Díky ní jsme založili různé vědní disciplíny, které nás dovedly od geocentrického systému k heliocentrickému, od teorie statického vesmíru k velkému třesku a nyní nám ukazují cestu až za horizont viditelného vesmíru. Více informací zde nebo rovnou v tomto videu:

Převzato z blogu se souhlasem autora.
Autor je pracovníkem Hvězdárny a planetária hl.m. Prahy