V březnu začíná astronomické jaro a současně se v tomto období nejrychleji prodlužují dny a zkracují noci. Zatímco na začátku března jsou ještě večer za soumraku vidět podzimní souhvězdí a mezi nimi Jupiter, na konci měsíce už po setmění zbude na obloze jen pár podzimních souhvězdí a Jupitera vystřídá Saturn na opačné straně oblohy.

Změna vzhledu oblohy není dána jen obíháním Země okolo Slunce. Hlavní roli hraje právě prodlužující se den. Prvního března zapadá Slunce v 17:41 a okolo 19. hodiny již jsou vidět první souhvězdí. 27. března Slunce zapadne až v 18:23 a souhvězdí začnou být viditelná až okolo 20. hodiny, takže mnohá z těch, která jsme mohli vidět na začátku měsíce, ještě stihnou zapadnout. Po 27. březnu to celé ještě zkomplikuje hodinový posun po zavedení tzv. letního času (proč se mu říká letní, když se zavádí týden po začátku jara a ruší uprostřed podzimu je jednou z mnoha věcí, kterým se ani nesnažím porozumět). Většinu března ještě trvá astronomická zima, takže po setmění jsou zpočátku nad jihem vidět jasná zimní souhvězdí. Z nich nejnápadnější je Orion připomínající spíš obřího motýla než lovce, kterého má představovat. Vlevo dole od Oriona svítí nejjasnější hvězda noční oblohy – Sírius. Přímo nad hlavou nám pak svítí hvězda Capella v souhvězdí Vozky. Ta je nejjasnější mezi obtočnovými hvězdami, tedy těmi, které můžeme pozorovat celý rok. V létě bude Capella blikat a hrát všemi barvami nízko nad severním obzorem.

Ale zpátky k blížícímu se jaru. To u nás začne letos naposledy 21. března, konkrétně přesně 20 minut po půlnoci. Po celý zbytek 21. století budeme vítat jaro 20. března, občas (poprvé v roce 2048) už dokonce na Pepíka. Během noci samozřejmě přebírají vládu na obloze jarní souhvězdí. Ta jsou méně nápadná než zimní, ale aspoň jarní trojúhelník tvořený hvězdami Regulus ze Lva, Spica z Panny a Arcturus z Pastýře by měli umět najít všichni. Pomůckou pro dezorientované může být to, že jarní hvězdy se nacházejí pod Velkým vozem. Do rána se na východě vynoří nad obzor už prakticky všechna letní souhvězdí.

Mezi jarními hvězdami, v souhvězdí Panny, svítí planeta Saturn, která koncem března vychází už okolo 20. hodiny a začíná být pozorovatelná po celou noc. Střídá tak na obloze Jupitera, který je pozorovatelný už jen večer, nízko na západě. Saturn hledejte naopak na východě. Během noci se planeta přesouvá přes jih směrem k západu. Nejpopulárnější planetu činí ze Saturna jeho prstenec, ale ten je vidět jen dalekohledem. Mělo by stačit i dvaceti až třicetinásobné zvětšení. Nemáte-li dalekohled, zvu Vás na hvězdárnu.

V březnu také máme jednu z nejlepších letošních příležitostí pozorovat planetu Merkur. Bude viditelná téměř po celý březen a ještě na začátku dubna. Nejmenší planeta sluneční soustavy se většinou ztrácí v ranních či večerních červáncích. Můžeme ji pozorovat jen v obdobích tzv. největších elongací, kdy se nachází v maximální úhlové vzdálenosti od Slunce. Největší elongace nastávají poměrně často, protože jeden oběh okolo Slunce trvá Merkuru pouhých 88 dní, ale zdaleka ne všechny jsou příznivé pro pozorování. Merkur totiž často vychází či zapadá pod nevýhodným úhlem vůči obzoru, a ačkoli je na obloze třeba nejdál od Slunce jak dokáže (27 stupňů), může být jen velmi nízko nad obzorem. Následující graf napoví, kdy je největší naděje vidět Merkur v letošním roce (žluté oblasti).

Za připomínku a záznam do kalendáře stojí 16. březen 2011. Okolo 18. hodiny budeme moci sledovat nejtěsnější přiblížení planet Merkur a Jupiter. Samozřejmě, že obě planety budou tvořit pohledný pár i několik dní před největším přiblížením i po něm.

Současně nás čeká jedna z nejdůležitějších událostí v našem vzájemném soužití s Merkurem. V pátek 18. března 2011 má být na oběžnou dráhu okolo planety navedena sonda MESSENGER. Merkur byl v antickém Římě bohem obchodu a jakýmsi poslíčkem mezi bohy (napadlo mě donašeč, ale radši to sem psát nebudu). Odtud také pochází název sondy, který je ale ve skutečnosti metanázvem – zkratkou věty: MErcury Surface Space ENvironment GEochemistry and Ranging Orbiter. Sonda absolvovala ještě složitější anabázi než Josef Švejk cestou za svým regimentem. Startovala v srpnu 2004 a o rok později se vrátila k Zemi, aby se gravitačním manévrem nechala nasměrovat k Venuši. V říjnu 2006 provedla gravitační manévr v blízkosti Venuše, v červnu 2007 si setkání s Venuší zopakovala. V lednu 2008 se konečně potkala se svým cílem, ale tehdy kolem Merkuru jen proletěla. Další letmá setkání s Merkurem absolvovala sonda ještě v říjnu 2008 a naposledy v září 2009. Tentokrát by již měla sonda MESSENGER zaparkovat na oběžné dráze a povrch planety detailně zmapovat. Podrobnosti hledejte na webu sondy: messenger.jhuapl.edu. Za zmínku jistě stojí, že povrch Merkuru tak dokonale připomíná povrch Měsíce, že i astronomové mají problém rozlišit, zda na detailní fotografii vidí krátery z Merkuru, či našeho souputníka.

Jména kráterů na Merkuru jsou z rozhodnutí Mezinárodní astronomické unie volena podle osobností z oblasti umění. Spolu s Beethovenem, Shakespearem a Michelangelem tam jsou například i Dvořák a Mahler. Systematicky samí muži! Že by tučné sousto pro feministky? Jako kompenzace je ženám věnována Venuše, kde potkáme třeba Boženu Němcovou. Tedy ne osobně, ale kráter po ní pojmenovaný.

Pokud jde o další úkazy a události pozorovatelné na obloze, zmíním se ještě o Měsíci. Ten je na večerní obloze vidět okolo první čtvrti, jež nastává 45 minut po půlnoci z 12. na 13. březen. V tomto období jsou také nejlépe pozorovatelné krátery na povrchu Měsíce. Pak musíme přetrpět období kolem úplňku (19. 3. v 19:10), kdy Měsíc na obloze spíš překáží. V období poslední čtvrti (23. 3. ve 13:07) je pak Měsíc na obloze až ve druhé polovině noci.

Na závěr se vrátím na začátek března. Počátkem měsíce můžeme stále sledovat přelety Mezinárodní kosmické stanice spojené s raketoplánem. Protože jsou nyní ke stanici kromě Discovery připojeny ještě nákladní lodi ATV (evropská) a HTV (japonská) a navíc byl už z nákladového prostoru raketoplánu vyjmut a ke stanici připojen modul Leonardo, dá se čekat, že stanice bude počátkem března dosahovat mimořádné jasnosti. Sledujte tabulku na serveru Heavens Above. Vysvětlivky k tabulce najdete na předchozím článku Kosmické manévry nad našimi hlavami. Podle původního letového plánu by se raketoplán měl oddělit od stanice 5. března ve 13:41 našeho času. Dva přelety, které nás čekají ten večer, by tedy opět mohly přinést podívanou na dvojici kosmických lodí těsně za sebou. Na druhou stranu je třeba počítat s tím, že v letovém plánu mohou s velkou pravděpodobností nastat změny, které příležitost posunou až na další den nebo pro pozorovatele ve střední Evropě úplně zmaří. Průběh mise Discovery doporučuji sledovat na serveru Kosmo.cz.

Převzato z blogu JanVesely.bigbloger.lidovky.cz
Autor je pracovníkem Hvězdárny a planetária v Hradci Králové