Po dvou letech vyšetřování zmanipulovaných zakázek na služby vojenským ubytovnám padla první obvinění

Už se zdálo, že vyšetřování podezřelých zakázek v bývalé Správě vojenského bytového fondu vyzní do ztracena. Koncem minulého roku se ale v jedné z velkých kauz, které vyplavaly na povrch ještě v první polovině ministrování Alexandra Vondry, přece jen objevil náznak, že se věci aspoň trochu hýbou kupředu. Policisté z protikorupčního útvaru obvinili někdejšího ředitele bytového fondu Romana Hoštu a jeho nástupce Petra Dubravského z pletich při výběru firem, které měly pro vojenské ubytovny a další objekty poskytovat úklidové a jiné služby. Týdeníku Euro to potvrdily zdroje blízké vyšetřování.

Geneze kauzy sahá až do července 2010, kdy deník MF Dnes zveřejnil jiné podezření z korupce v této vojenské organizaci. Šlo o zakázky na opravy vojenských ubytoven za desítky milionů korun, které vyhrály nastrčené firmy. V konečném důsledku z nich profitovala společnost H+V Praha, jejímž společníkem byl úředník Správy vojenského bytového fondu Kajetán Kalivoda. V současnosti už policie v tomto případu stíhá 19 lidí, zejména pro trestné činy podvodu, porušování povinností při správě cizího majetku a pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě.

Skandál přistál na Vondrově hlavě jen pár dní po jeho jmenování do funkce. Tehdy byl ještě v plné politické síle, kromě vedení resortu opíral svůj vliv také o post místopředsedy a křeslo senátora. Ministr velkoryse ohlásil ve správě fondu hloubkovou kontrolu. Hlavní slovo v auditu měla jeho pravá ruka, generální sekretář Jan Vylita, bývalý forenzní auditor, vycepovaný dlouhodobým působením v poradenské firmě PWC. Výsledky prověrky zveřejnil krátce před Vánoci roku 2010 a vyčíslená ztráta byla ještě mnohem vyšší než v případě zakázek končících v H+V. Ukázalo se, že servisní zakázky pro bytový fond za zhruba půl miliardy korun byly předražené o více než 100 milionů. Nitky většiny zakázek se přitom sbíhaly u jedné firmy, společnosti Staeg z Vyškova.

Průtahy a vazby

Oba případy podezřelých zakázek ve Správě vojenského bytového fondu začal vyšetřovat Útvar odhalování korupce a finanční kriminality. Zatímco u rekonstrukcí ubytoven se podařilo během roku a půl obvinit jedenáct lidí, vyšetřování tendrů na služby postupovalo pomaleji. Může za tím být i fakt, že několik podezřelých včetně Hošty dříve pracovalo na vysokých postech právě v protikorupční jednotce. Své určitě sehrálo také rozdělené vyšetřování – zatímco opravy budov vyšetřuje expozitura protikorupční policie v Českých Budějovicích, údajnými machinacemi při výběru služeb se zabývá pobočka v Brně.

Staeg a příbuzné firmy mezitím dál vysávaly z vojenských ubytoven přemrštěné zisky. Nástupnická organizace správy bytového fondu Armádní Servisní (AS-PO) sice vypověděla Staegu většinu smluv, vyškovská společnost ale dokázala nepřímými obstrukcemi paralyzovat nová výběrová řízení. Vstříc jí vycházel i antimonopolní úřad, který například AS-PO zakázal uzavřít smlouvu s jinou společností prostřednictvím přímého zadání. Vondra, tehdy už citelně oslabený aférou ProMoPro s předraženým ozvučením během českého předsednictví EU, pak musel čelit výtkám, že se s korupcí v resortu neumí vypořádat.

Vyškovské firmě pomáhalo, že se na obraně opírá o vlivnou lobby. Armádní zakázky vždy tvořily klíčový pilíř společnosti a Vyškov coby město tradičně spjaté s ozbrojenými silami dobrou výchozí základnu pro udržování důležitých vazeb. Vůbec nejvýše postaveným Vyškovanem na ministerstvu je náměstek pro personalistiku Michael Hrbata za ODS. Otevřeně sice ve prospěch svých přátel z domovského města nevystupoval, přes svoje podřízené ale dával zřetelně najevo, že setrvání Staegu u lukrativních smluv má jeho podporu. Ze své pozice přitom nemá do armádních ubytoven či zakázek příliš co mluvit, do jeho kompetence patří například armádní sport nebo péče o veterány.

Hrbata už dříve přiznal, že se s vedením Staegu dobře zná. Sám byl ostatně donedávna spolumajitelem menší vyškovské stavební firmy Parea, která se Staegem spolupracovala. Hrbatovi kritici na Vyškovsku spekulují o tom, že náměstek mohl mít na spolupráci se Staegem finanční zájem. Týdeník Euro proto prověřil dostupné informace o Hrbatových příjmech a výdajích (viz Příjmy pod pokličkou). Výsledkem byl zřetelný nepoměr ve prospěch investic do realit (viz Euro 50/2012). Hrbata ale jakékoli zisky od Staegu popřel a ve stejném duchu se vyjádřilo i vedení firmy.

Od Bartáka ke Kindlovi

Armádní Servisní se nakonec podařilo ze závazků se Staegem vymanit, i když to trvalo až do loňského léta. Policisté se mezitím snažili odkrývat v přihrávání zakázek nové skutečnosti a v prosinci vznesli dvě obvinění. "V případě zakázek na úklidové a recepční služby stíháme dvě osoby za trestný čin sjednání výhody při veřejné zakázce, při veřejné soutěži a veřejné dražbě a trestný čin pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě," řekl týdeníku Euro mluvčí protikorupční jednotky Jaroslav Ibehej. Ke konkrétním jménům se odmítl vyjádřit, obvinění Hošty a Dubravského nicméně potvrdily zdroje z policie i státního zastupitelství.

Bývalí šéfové vojenských ubytoven se měli provinit mimo jiné tím, jaká kritéria upřednostňovali při výběru firem na úklid, dodávky tepla či obsluhu vodovodů. V zakázkách totiž hrála klíčovou úlohu výška sankce za neplnění smluv – budoucí vítězové nabírali body v hodnocení tak, že pokuty zvyšovali do abnormální výše. Vedle toho nyní policie prověřuje také podezření někdejších státních manažerů z nehospodárnosti. Hošta se k obvinění odmítl vyjádřit. O svém stíhání nechtěl mluvit ani Dubravský. "Nebudu na to reagovat, je to moje osobní záležitost," odpověděl.

V minulosti byl Hošta zástupcem policejního ředitele v Kladně, po službě v protikorupčním útvaru se do města vrátil do postu tajemníka kladenské radnice. V roce 2007 pracoval v bezpečnostní agentuře ABL Víta Bárty. Na obraně patřil k lidem z okruhu tehdejšího ministra Martina Bartáka. Krátce před svým odvoláním dokonce povýšil na šéfa oddělení pro dohled nad akvizicemi.

Po nuceném odchodu z úřadu Hošta zakotvil jako koncipient v advokátní kanceláři Daniela Teleckého. Tento chomutovský právník byl v minulosti předsedou akademického senátu Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni a spolupracoval s hlavní kontroverzní postavou tamní aféry prodávání vysokoškolských titulů, někdejším děkanem fakulty Milanem Kindlem. Hošta byl se jménem Telecký spojován už v minulosti, a to právě v souvislosti se zakázkami pro armádní organizaci. Podle deníku MF Dnes připravoval výběrová řízení na rekonstrukci ubytoven, ze kterých těžila firma H+V Praha, advokát Milan Telecký, bratr Daniela Teleckého. Milan Telecký dříve pracoval v Kindlově advokátní kanceláři, později se osamostatnil a Hošta u něj ještě před nástupem na ministerstvo začínal jako koncipient. Hošta je také podle slovenského obchodního rejstříku jednatelem v personální agentuře DP Work Slovakia, kterou vlastní pražská společnost East-West export trading. Tu většinově ovládá právě Daniel Telecký.

***

Příjmy pod pokličkou

Náměstek ministra obrany a místopředseda regionálního sdružení ODS v Jihomoravském kraji Michael Hrbata utratil v letech 2010 až 2011 jenom za nemovitosti více než 5,5 milionu korun. Za stejné období přitom vydělal mnohem méně, podle odhadů týdeníku Euro získal z poslanecké funkce a posléze jako náměstek dohromady kolem tří milionů korun. Řešení "Grossovy nerovnice" vysvětluje Hrbata podobně jako bývalý sociálnědemokratický premiér – odkazuje na "vlastní zdroje". Podrobnosti ale nechce uvést. Začátkem prosince požádal autor tohoto článku ministerstvo obrany s odkazem na zákon o informacích o to, aby zveřejnilo Hrbatův plat a odměny ve funkci. Ministerstvo koncem měsíce v prodlouženém termínu rozhodlo, že žádosti nevyhoví. Odkázalo přitom hlavně na odmítavé stanovisko náměstka. "Stupeň újmy, který by vznikl Ing. Michaelu Hrbatovi poskytnutím jeho osobních údajů žadateli, by byl zásahem značné intenzity do jeho základních práv a svobod, zejména práva na soukromí," uvedlo ministerstvo. Zveřejnilo aspoň průměrnou výši platu a odměn všech čtyř náměstků, za období od 22. července 2010 do 30. října 2012 to bylo 2,48 milionu korun. Ministerstvo ale nerespektovalo výklad Nejvyššího správního soudu z května 2011, který dal v precedentním sporu za pravdu žadateli. Z tohoto rozsudku loni vycházel i pražský městský soud, který nařídil prezidentské kanceláři, aby vedoucímu redaktoru Lidových novin poskytla údaje o platových poměrech blízkých spolupracovníků Václava Klause, a to Petra Hájka a Ladislava Jakla.

Týdeník EURO 3/2013, 14.1.2013