Před 100 lety vyjely do boje první tanky

Mají tanky ještě smysl? V zemi, jež počet svých tanků snížila z asi 1600 na 123, z toho jen 30 špičkových, se ta otázka nabízí. A nabízí se právě dnes, kdy uplyne 100 let od vůbec prvního bojového nasazení tanků.

Tank je dítětem první světové války, ale to neznamená, že patří na smetiště dějin. První britské tanky, jež vyjely 15. září 1916 do bitvy u Flers-Courcelette, působily primitivně. Ale už francouzské Renault FT z téhož roku měly vše, co dodnes dělá tank tankem – pancíř, pásy a kanon v otáčivé věži.

I tanky z roku 2016 mají pancíř, pásy i kanon v otáčivé věži. V principu se tak za sto let moc nezměnilo. Jistě, mění se technika, digitalizace i role psychologie: izraelský tank Merkava má jako jediný na světě motor vpředu: po válečné zkušenosti, aby vzadu vznikl bezpečný prostor pro osádku i záchranu raněných. Ruský prototyp T-14 má už věž bez osádky: ta se nachází v bezpečnostní kapsli. Ale tento technický vývoj jen málo souvisí s vývojem smyslu tanku jako zbraně.

V Evropě už pominul. Naposled byly tanky masově nasazeny při sovětské invazi do Československa v roce 1968. V nových hybridních válkách smysl nemají: Krym neobsadily tanky, ale „zelení mužíčci“ bez označení. Ba ani ve válkách asymetrických, kdy organizovaná armáda bojuje s městskou guerillou: před 14 lety za druhé palestinské intifády zaznamenaly izraelské tanky ztráty v ulicích Džanínu.

Ale tyto argumenty nezvrátí jednu zkušenost. Velkou válku dodnes nelze vyhrát bez nasazení tanků. Ty rozhodly první (1991) i druhou (2003) válku v Zálivu. Naopak tam, kde útok spoléhá jen na letectvo a drony, bývá k vítězství daleko. Zásahy dronů působí impozantně. Ale proč se nasazují jen v bezprizorných oblastech? Inu proto, že tam, kde funguje dobrá protiletecká obrana, by až tak úspěšné nebyly. Vědí to Turci, kteří jako jediní vyslali do Iráku tanky. To, že žádný západní stát by dnes tanky na Blízký východ nevyslal, ještě neznamená, že tam pro udržení území nemají smysl.

LN, 15.9.2016