Na Sardenu původně vyšlo 1. března 2002. Předchozí úvahy o kilometrech, mírách, řemeslu a bohatosti jazyka.

Tak, jak se mění svět okolo nás, mění se nástroje, pomůcky, pracovní činnosti a nepoužívané nástroje se z obchodů přesouvají do bazarů, pak se (v lepším případě) stávají sběratelskými raritami či se doslova rozplynou. Stejně je tomu se slovy - buď mizí beze stopy, nebo - pokud mají štěstí - získají nový význam, někdy vedle původního, jindy místo něj:

• abalda: sklad tabáku (státního monopolu) =>
• baterie: dělostřelecká jednotka => + elektrická baterie, dřezová baterie
• couk: rudná žíla =>
• drama (2): cigareta =>
• důtky: bičík => vytýkání chyb
• fígle: pletichy => dovednosti
• galeje: veslování na galéře => těžký tělesný trest
• génius: ochranné božstvo rodu => mimořádně nadaný jedinec
• hec(ovat): štvanice => zábava
• hřivna: náhrdelník z drahého kovu => nadání (srv. talent)
• chiméra: nestvůra => vidina
• kluk: opeřený šíp => kluk
• kus (2): dělo =>
• jesle: koryto pro dobytek => výchovné zařízení
• myš: živá myš => + myš počítačová
• pantograf: obkreslovací přístroj => druh sběrače elektrického proudu
• tříbit: mýtit les => čistit
• zpizdit: znásilnit => zkazit

Pokud použijete slovo v jeho zanikajícím významu, měli byste zvažovat, zda čtenáři mají dostatek znalostí k jeho dešifrování. Ale i tady můžete dokázat divy, aniž byste k textu přidělávali poznámky pod čarou. Slovo utváří kontext - a zároveň naopak kontext utváří slovo: Setnul mu hlavu palašem. nebo Řekl jste to pregnantně - ani já bych to nedokázal říci výstižněji. či Posadil se na prestol, který pamatoval zřejmě ještě dobu Slavníkovců.

Stručnost ještě vůbec nemusí znamenat plytké vyjadřování. A - pozor! - výrazově chudý slovník může být základem vynikajícího textu, pokud omezená slovní zásoba slouží ke zvýraznění určité myšlenky a je doprovozena souvislostmi a kontrastem. Jenže taková literatura má úspěch v případě, že redukce slovní zásoby je výrazem citlivého výběru a ne důsledkem chudoby ducha.

Košatost jazyka a autorova / překladatelova schopnost s tímto bohatstvím pracovat je jedním z předpokladů dobré literatury. Připomínám, že jazyk žije a slova, která před padesáti či sto lety byla samozřejmou součástí denního vyjadřování (přečtěte si třeba povídky Jaroslava Haška) dnes jsou archaická či zcela nesrozumitelná. Soudobý jazyk je nepoužívá - ale místo nich se objevila řada nových pojmů a výrazů.

Ale ať použijete slova moderní nebo archaická, či slova transferovaná nebo originální, popřípadě pokud vaše slovní zásoba je současná nebo zastaralá či přejatá nebo původní - vždy se snažte, abyste svým čtenářům nabídli něco aspoň trochu nového a abyste to dělali nenásilně. Tedy ne tak, jako já teď :-))