Jazyk naší fantastiky (12. část)

V 11. části jsem se pokusila zdůraznit, jak důležité je řazení slov pro pochopení smyslu textu. U slov ještě zůstaneme.

Požadavek společný pro všechny texty je také užívání správných, vhodných slov, tj. adekvátnost vyjadřování. Nejde jen o to, že pisatel musí znát významy slov (viz 8. část Jazyka naší SF). Je třeba také vědět, že jiná slova se hodí pro popis přístroje a jiná pro lyrickou báseň. (V lyrice ovšem může být využito slov běžných v řeči techniků; do odborných textů - zvlášť technických - však lyrické vyjádření nepatří.)

Málokdy se stane, aby autor odborného textu nedodržel zásadu adekvátnosti. Bohužel se to nedá říci o autorech (překladatelích) textů scifistických; mnozí jako by postrádali schopnost najít pro svůj text vhodná slova. Slova nevhodná z textu trčí a přitahují k sobě čtenářovu pozornost, ruší ho a kazí čtenářský zážitek.

Týká se to především slov, která vybočují z celkové jazykové roviny textu. Autor se musí rozhodnout pro určitou rovinu a podřídit jí výběr slov.

Jazyková rovina v beletrii může být jednak plně spisovná, jednak spisovná s prvky hovorového až lidového jazyka (nářečí) v přímé řeči postav a jednak spisovná s prvky hovorového až lidového jazyka (nářečí jen výjimečně, u mistrů slova - viz Vaculíkovy moravismy) v autorské řeči. Hlouběji by „lidovost“ jazyka (slov) neměla sahat, lze však jít dál „lidovou“ stavbou vět.

Většina scifistických autorů (překladatelů) kolísá mezi plnou spisovností a spisovností s prvky hovorového jazyka. Tyto prvky však nebývají rovnoměrně zastoupeny, takže často působí nevhodně. Příklady z textů: Meckenzieho zraky na moment spočinuly na dvou polních dělech. (Slova zraky a spočinuly patří do výsostně spisovné roviny, slovo moment je lidové, ostatní slova spisovná-neutrální.) - ... podal mu několik náčrtů, jak ušetřit prostor, aby se tam vlezl druhý stůl. (Výraz vlezl se není jen lidový, ale i zkontaminován = vlezl + vešel se.) - Jeho uniforma byla vybledlá, měla skoro stejnou barvu jako prach a tmavé fleky od potu. (Spr. skvrny.) - Země se nacucávala deštěm a krví. (...nasávala, sála, bobtnala...) - Později jsem se o to zapříčinil velmi často. (...způsobil jsem to, byl jsem příčinou...; zapříčinit se je chyba; zapříčinit něco je odborná /i novinářská a úřednická/ hantýrka.) - Podobně: Jeho výbuch vášní mohl být zapříčiněn nějakou osobní tragédií. - Šlo poznat, že je podrážděna. - Nešlo vidět součástky. (Spr.: dalo se poznat, nebylo možné vidět. V první větě je vada výraznější, protože vedle ní stojí tvar podrážděna, jehož spisovnost bije do očí. Čtenáři jsou už zvyklí na chybný tvar -ná, který se běžně vyskytuje.) - Našli jeskyni, ve které byl ukrytý (lidový tvar, spr. ukryt) člun. Vyvlekli ho a vrhli se naň (archaický tvar). - Jejich nálada zanechávala na tom, kdo je pozoroval, hluboký vliv. (Buď: měla na toho..., nebo: zanechávala v tom... dojem.) - Byl to příjemně zařízený... byt. V obýváku byly různé litografie... (Spr. v obývacím pokoji.) - ...pohodlný dům slušně postaveného byrokrata. (Spr.: ...byrokrata v dobrém postavení.)

Nevhodná jsou i slova zbytečná. Z textů: Mary mu vrátila snímek zpět. - „Jsou to tedy významné osobnosti,“ kývl hlavou Baley. - Dívka se mi zdála být svěží. - Nic se nezdálo být skutečné. - Zdál se být neškodný. (Nadbytečných „být“ jsem našla spousty.) - Duchovní vývoj přechodně zatížený falešnými pověrami. (Z věty by nemělo vyplývat, že existují i pověry, které nejsou falešné.) - Když jsem to řekl Adhenovi, profesor se pousmál. (Spr.: Když jsem to řekl Adhenovi, pousmál se.) ((Adhen je profesor.)) (I tento typ navazování věty zbytečným slovem je dost častý.) - Říká se, že jsem prý telepat. (říká se = prý). - Říká se, že je prý umístěn v časovači. - A příklad na zbytečnou větu: Byl zaujat neobvyklým uměleckým slohem, který se zde uplatňoval. (Raději: Byl zaujat zdejším neobvyklým uměleckým slohem.)

Vhodná slova se stávají nevhodnými, jestliže jsou projevem chudého slovníku: Musela to být organická stvoření, ale musel přiznat, že... (Lépe např.: Byla to zřejmě...) - V mužových myšlenkách ležela nerozhodnost, když procházel kabinou k lůžku, kde ležela žena. - Jum potřebuje pořádně vydrhnout, a když ho bude pár týdnů pořádně krmit, bude z něho... - Místo bylo pusté, neúrodné, zakrslé stromky, pusté mezery mezi obrovskými... - Dveře se otevřely a na prahu se objevil doktor. Na tváři se mu objevil spokojený úsměv. - Záměr... je příliš daleko za hranicemi současné vědy, než aby ho mohli realizovat. Provádět v současné době výzkum... by znamenalo mrhání časem... - Nesmí se prozradit a promarnit tak šanci, která se mu tak nečekaně naskytla. - Nenajdete to... ve městech postavených pouze pro otroky, ale pouze v palácových sídlech...

A jeden příklad, kde je opakování týchž slov naopak velmi vhodné: Jak to jen poměry dovolovaly, průměrný Američan vedl dál svůj průměrný život.

Nevhodné opakování slov nám všem jistě vytýkala učitelka už někdy ve třetí třídě obecné školy. Většinou jsme brzy začali chápat možnosti synonym a náš slovník se obohatil. Samozřejmě, žádná dvě synonyma nemají přesně stejný význam, ale v tom je právě jejich přednost: Musíme dobře uvážit, který významový odstín se kam hodí. Záměrně jsem nenavrhovala náhrady za opakovaná slova. Zkuste je sami najít, nejen v těchto mých (zdaleka ne úplných!) výpiscích, ale v knihách, které čtete. Je to dobré cvičení.

Jazyková rovina se neprojevuje pouze ve slovech, ale i ve větách. O tom příště.

Ludmila Freiová

(Na Sardenu původně vyšlo 16. dubna 2002, převzato z IK 3-4/1994)