25.4.2024 | Svátek má Marek






ARCHIV: Jak to je s dějinami fantastiky u nás doopravdy? 1 - Věstonický Venouš

23.11.2008 0:05

Villoidus 7/1985 venoušNa Sardenu poprvé vyšlo 15. ledna 2003.

Každý zájemce o dějiny české fantastiky dříve nebo později zjistí, že oficiální historie toto téma systematicky ignoruje. Dokonce i - jak jsme zjistili dlouholetým bádáním v archívech, uložených v českých a moravských sklípcích - falšuje. Mnohdy se jedná o nepochopení, ale asi nebudeme daleko od pravdy, když prohlásíme, že se jedná o někdy i úmyslné falšování a zakrývání pravého stavu věcí.

TOPlistPoprvé se touto problematikou zabýval výzkumný tým Klubu zneuznaných géniů - KZG v Praze v polovině osmdesátých let. Z roku 1985 je také jediná dochovaná písemná památka na jejich snažení, sedmé číslo fanzinu Villoidus '85. Článek Kapitoly z prehistorie české fantastiky autorů Mátl, Holan et all. byl také použit jako jeden z hlavních pramenů při rešerších týkajících se dějin fantastiky u nás. Pokud se vám původní text dostane do ruky, uvědomíte si, jak velkou vzdálenost urazila historická věda za sedmnáct let vývoje... Vzhůru tedy do hlubin tématu!

I. doba předhistorická - Morava

Na našem území se fantastika uchytila již v dobách před vynálezem písma. Archeologové však trpí nešťastným zvykem vše, čemu nerozumí, označovat jako kultovní předměty - a biologové, aby nezůstali za nimi pozadu, zase za rozmnožovací orgány. Pohleďte na sošku věstonické Venuše! Tam se oba tyto zjednodušující až ignorantské přístupy spojily. Vůbec se totiž nejedná o kultovní sošku, oslavující Matku dárkyni života. Pokud dokážete na tento artefakt pohlédnout očima neinfikovanýma schematizmem takzvaných vědců, vidíte něco úplně jiného - uvidíte připomínku někoho úplně jiného, totiž Věstonického Venouše, legendárního fantasty, prvního básníka lidu českého, důstojného předchůdce Homérova a Shakespearova.

věstonický venoušVědci, sami upoutáni gravitací k přízemnímu životu na rodné hroudě, postavili sošku tak, jakoby její obliny byly těžší vzduchu. Tento omyl, který brzy oslaví sedmdesát osm let svého trvání, tak pevně zakotvil v naší vědě, že jím byla infikována i světová archeologie. Toto hrubé zkreslování reality nelze ani omluvit tím, že oba nálezci (mimochodem - nikoliv odborníci - archeologové, ale technický personál vykopávek) správnou polohu konzultovali se svými manželkami a pro ověření také zkoušeli účinky gravitace na vlastních tělesných orgánech. Tím je možné omyl badatelů vysvětlit, nikoliv však omluvit.

Profesor Karel Absolon, který při své odborné erudici byl schopen rozpoznat omyl svých podřízených, však byl na služební cestě v zahraničí a když se vrátil a pochopil pravý stav věcí, již nedokázal zastavit šíření poplašné zprávy. Celou situaci těžce nesl, vzniklé psychické trauma se odrazilo i na jeho zdravotním stavu a bylo zřejmě příčinou i jeho předčasného úmrtí - zemřel v roce 1960 v raném věku dožitých osmdesáti sedmi let.

Věstonický Venouš již dávno před Cyranem z Bergeracu a baronem Munchhausenem pro pobavení svých soukmenovců vymýšlel způsoby, jak by se lidé mohli odpoutat od zemského povrchu. Podívejte se pozorně na sošku tak, jak ji Venoušovi přátelé na jeho památku vytvořili a jak měla připomínat tohoto obdivuhodného poetu! Především je zřejmé, že se jedná o model vzducholodi bez pevné kostry, která až v našem věku dostala označení blimp - je tvořena několika k sobě připojenými vaky (patrně vyrobenými  ze střev velkých přežvýkavců), naplněnými zlehčujícím plynem. Na území jižní Moravy zasahuje ložisko ropy z Rakouska a tak je velmi pravděpodobné, že Venouš znal zemní plyn a jeho schopnost vynášet do vzduchu obaly.

Aby svým vyprávěním dodal autentičnosti, líčil Venouš, jak si s sebou na své cesty vzal průvodce - kohouta jako zdroj potravy, psa jako ochránce Venouše v případě nouzového přistání a kocoura, jehož úkolem bylo střežit organický materiál, ze kterého byla vzducholoď vyrobena, před destruktivními zuby myší. Francouzský průkopníci vzduchoplavby bratři Montgolfierové a jejich přítel Pilatre de Rozier jako připomínku odkazu Věstonického Venouše při prvním letu svého přístroje v roce 1783 obsadili koš právě posádkou tvořenou těmito třemi domácími mazlíčky.

Vidíme tedy, že první vzepětí fantastiky v našich zemích bylo ohromující a Venouš svým objevem přeskočil celé věky. Po jeho smrti v jeho práci již nikdo nepokračoval a naše fantastika stagnovala celá tisíciletí.

pagi










Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více... 

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...