19.4.2024 | Svátek má Rostislav


ARCHITEKTURA: Slovenská epopej 6

10.8.2010

aneb Výlet do Užhorodu

Pokračuji v líčení naší cesty po slovenské architektuře se zájezdem společnosti JL Turist – předchozích pět dní je vylíčeno zde, zde, zde zde a zde.Baťa

Ještě než jsme podnikli cestu z Košic do Bratislavy, strávili jsme jeden den v ukrajinském Užhorodě. Důvodem byl fakt, že tato někdejší rezidence Podkarpatské Rusi, která leží téměř na slovenských hranicích, byla podstatně rozšířena za první republiky a podíleli se na tom významní, zejména pražští architekti. Jejich stavby jsme chtěli vidět.

Z východoslovenské metropole Košic do Užhorodu je to ovšem ještě dost daleko - asi 150 km. Přejezd hranic (mj. mimo EU a Schengen) je ohavný proces, který nikomu nepřeji zažít. Strávili jsme tam cca tři nepříjemné hodinky. Pak už autobus vjel do města, což připomínalo návrat v čase asi někam do 80. let. Smutně vypadá především staré centrum s otlučenými domy, které za těch cca 25 let, co jsem tu byl naposled, nikdo neopravil. Je tu stále secesní divadlo, vedle Baťův dvojdům (asi od Gočára, poněkud přestavěný) s průjezdem do uličky, vedoucí do paralelní ulice, v níž je hezký kostel a takySynagoga funkcionalistický dům s pasáží a kinem – ta je dnes ale už uzavřená a zchátralá. Na nábřeží říčky Už stojí hezká synagoga (dnes koncertní sál) z XIX. století, ale taky zašlá.

Místní tulácký pes se k nám připojil a na naši žádost nás dovedl neomylně ke Gočárově poště. Zde se posadil s vědomím, že splnil svůj úkol, prosebně sepnuv packy. Byl po zásluze odměněn a šel se věnovat dalším turistům. Pošta vypadá pořád dobře. Má na atice dva reliéfy, jejichž autora jsme neznali, ale dr. Hana Rousová zřejmě správně odhadla, že autorem by mohl být prof. Josef Kaplický. Možná dělal i hezké abstraktní vitráže ve vestibulu. Uvnitř jsou dodnes původní české trezory. Pošta byla někdy v 70. letech dostavěna, ale velmi hezky, v Gočárově stylu, včetně tvrdé omítky a všech detailů. Na průčelí se měnily jen znaky – původně tam byl čs. lev, pak znak SSSR, dnes ukrajinský erb.

Odtud jsme pokračovali do velkoryse řešené jakési vládní a úřední čtvrti, jejíž urbanismus navrhl pražský architekt (a později profesor na brněnskéKrupka technice) Adolf Liebscher. Je tu stavba, která jako by vypadla z oblasti tzv. dejvického Kulaťáku – zřejmě dílo Antonína Engela s dívkami Břetislava Bendy nad portálem. Hlavní dominantou je bývalý župní palác v neoklasicistním stylu od Františka Krupky (Ohmannův žák z vídeňské Akademie, který se usadil na Slovensku). Hezké bloky úředních domů asi projektoval Liebscher. Dost jsou tyto věci nejasné, neb ukrajinské archívy jsou nám – cizím badatelům - zapovězeny. V parčíku je tu dnes opět i tatíček TGM, ovšem v novém podání Josefa Vajceho. A taky jakési bloky funkcionalistických obecních domů, snad od brněnského Josefa Poláška.

Po prohlídce centra podkarpatskoruské metropole jsme se zase vrátili do Košic (opět ovšem ošklivý zážitek na hranicích). Sedmý den cesty pak bude vyhrazen trase do Bratislavy s architektonickými zastávkami v Banské Bystrici, Sliači, Zvolenu a Partyzánském - a to zase za týden.

zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998